Pl.ÚS 28/17 ze dne 25. 10. 2017
Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Colloredo Mannsfeld proti ČR
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyně a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Jana Filipa, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, a Jiřího Zemánka v právní věci navrhovatelky Kristiny Colloredo-Mannsfeldové, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, sídlem Spálená 84/5, Praha 1 - Nové Město, o povolení obnovy řízení vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1234/09 a řízení vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 475/12, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 14. 9. 2017, se navrhovatelka domáhá podle § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení a následného zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2012 sp. zn. IV. ÚS 1234/09, kterým Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou její ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009 č. j. 28 Cdo 5328/2008-1318 a jako opožděnou proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. 10. 2007 sp. zn. 18 Co 148/2007, a obnovy řízení a následného zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 475/12, jímž Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou její ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011 č. j. 28 Cdo 2709/2011-1569 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 1. 2011 č. j. 23 Co 396/2009-1501. Předmětem původních řízení byla ústavnost postupu obecných soudů a jejich rozhodování o restitučních nárocích navrhovatelky a jejího bratrance Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfelda (oba v řízeních před obecnými soudy vystupovali jako žalobci).

2. Navrhovatelka se domáhá obnovy řízení, a to v návaznosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 15. 12. 2016 č. 15275/11 a 76058/12, ve kterém ESLP konstatoval porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stížnost k ESLP v uvedených věcech (tj. ve věcech vedených u Ústavního soud pod sp. zn. I. ÚS 1211/09 a sp. zn. II. ÚS 485/12) byla podána jejím bratrancem Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeldem a směřovala proti rozhodnutím soudů České republiky, jejichž předmětem bylo vydání mobiliáře zámku Opočno a ostatních movitých věcí dle tvrzeného nároku jeho a navrhovatelky. Dále uvedla, že spolu s Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeldem byly (správně má být "byli") společně účastníky řízení v obou věcech v řízení před obecnými soudy, v řízeních před Ústavním soudem proti týmž rozhodnutím vystupovali samostatně. Navrhovatelka tvrdí, že tak byla ve smyslu § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu účastnicí řízení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 1234/09 a sp. zn. II. ÚS 475/12, jimž předcházela rozhodnutí obecných soudů. Dále navrhovatelka uvádí, že ESLP ve spojených řízeních konstatoval porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, které odůvodnil tím, že žalobci v řízení před vnitrostátními soudy neměli možnost vyjádřit se k důkazu, který měl podstatný vliv na jejich konečné rozhodnutí.

3. Vzhledem k tomu, že ESLP vyslovil porušení práva na spravedlivý proces a kontradiktorní řízení z důvodu nemožnosti vyjádřit se k důkazu, který měl podstatný vliv na konečné rozhodnutí vnitrostátních soudů jak v řízeních Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfelda, tak navrhovatelky, domáhá se navrhovatelka obnovy řízení před vnitrostátními soudy a navrhuje, aby Ústavní soud zrušil nálezy ústavního soudu (pozn. správně má být "usnesení Ústavního soudu") sp. zn. IV. ÚS 1234/09 a sp. zn. II. ÚS 475/12 a znovu projednal její původní návrhy na zahájení řízení (sc. ústavní stížnosti).

II.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění předpokladů řízení před Ústavním soudem.

5. Podle čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak. Procesní postup Ústavního soudu je upraven v § 117 až 119b zákona o Ústavním soudu, kde je v souladu s čl. 88 odst. 1 Ústavy stanoveno, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na obnovu řízení.

6. Ustanovení § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanoví, že rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému jeho rozhodnutí podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem. Tento zákon především vymezuje v § 119 odst. 2 osoby oprávněné podat návrh na obnovu řízení (její povolení). Návrhové oprávnění přitom přiznává kumulativně tomu, kdo: 1) byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudem, a 2) v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl.

7. V posuzované věci byla navrhovatelka účastnicí řízení ve věcech vedených před Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1234/09 a sp. zn. II. ÚS 475/12, nebyla však účastnicí řízení ve věcech spojených v řízení před ESLP. Proti tvrzenému zásahu do svých základních práv a svobod Ústavním soudem se tak před ESLP nebránila, natož aby docílila pro ni příznivého rozhodnutí. Shora uvedené podmínky pro podání návrhu na povolení obnovy řízení podle § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak nejsou splněny. Jiný výklad uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu nepřichází do úvahy (viz již např. usnesení ze dne 4. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 11/07 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Z uvedeného je zjevné, že rozhodnutí ESLP nebylo vydáno i ve prospěch navrhovatelky, neboť o jejích stížnostech proti shora uvedeným usnesením Ústavního soudu ESLP nerozhodoval. Její věci jsou tak uzavřeny a nemůže se proto ani projevit zásada tzv. incidentní retrospektivy judikaturního odklonu [srov. nález ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 1955/15 (N 208/79 SbNU 373)].

8. Ústavní soud konstatuje, že návrh na obnovu řízení nemůže podat ten, kdo tvrdí, že důvody rozhodnutí mezinárodního soudu svědčí i v jeho prospěch, když současně nebyl účastníkem řízení před ESLP (jehož rozhodnutí se dovolává), ani účastníkem předcházejícího řízení před Ústavním soudem, proti kterému rozhodnutí ESLP směřuje, jak to vyžaduje § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

9. Protože nyní posuzovaný návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, Ústavní soud jej podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2017


Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu