Pl.ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001
241/2001 Sb.
N 62/22 SbNU 55
Zrušení některých ustanoveních zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změna některých souvisejících zákonů. Pos
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Ústavní soud

v plénu rozhodl dne 18. dubna 2001 ve věci
návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky,
zastoupených JUDr. O. M., advokátem, na zrušení přesně označených
částí ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3
odst. 3 a § 96 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu
a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, eventuelně
na zrušení úplného znění uvedených zákonných ustanovení, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění
I.
Dne 20. listopadu 2000 podala skupina 18 senátorů Senátu
Parlamentu České republiky, zastoupená v řízení před Ústavním
soudem JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem, Advokátní kancelář
Sokolovská 43, Nový Jičín, návrh na zrušení následujících
ustanovení zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení
a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon
o matrikách"):

·ustanovení vyjádřené v § 2 odst. 1 písm. a) citovaného
zákona slovy: " , které určí a jejich správní obvody vymezí
Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") prováděcím právním
předpisem";


* ustanovení vyjádřené v § 3 odst. 2 písm a) slovy: " , a dále
pro obce patřící do jeho správního obvodu vymezeného
prováděcím právním předpisem § 2 odst. 1 písm. a)";

* ustanovení vyjádřené v § 3 odst. 3 slovy: " , a pro další
městské části nebo městské obvody ve svém správním obvodu
vymezeném prováděcím právním předpisem § 2 odst. 1 písm.a) ";

* ustanovení vyjádřené v § 96 písm. a) slovy: "matriční úřady
a jejich správní obvody".

In eventum je navrhováno zrušit celý text ustanovení § 2
odst. 1 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 3 a § 96 písm.
a) zákona o matrikách.

V odůvodnění podání navrhovatelé uvedli, že citovaná
ustanovení zákona o matrikách svěřují prováděcímu předpisu
Ministerstvu vnitra, jakožto právnímu předpisu sekundárnímu
a podzákonnému, určit, které z obecních úřadů, městských úřadů,
případně úřadů městských částí či úřadů městských obvodů, budou
pověřeny výkonem působnosti na úseku matrik. Podle čl. 105 Ústavy
však lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy,
stanoví-li to zákon. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy, věty druhé,
zákon stanoví, kdy jsou územní samosprávné celky správními obvody.
Tím je Ústavou stanoven požadavek, aby svěření věcné i územní
působnosti orgánům samosprávy při výkonu státní správy bylo
provedeno formou zákona. Ústava za orgán samosprávy určuje pouze
zastupitelstvo. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, vymezuje všechny
orgány obce, kterými jsou zastupitelstvo obce, rada obce,
starosta, orgány rady obce a obecní úřad. Obecní úřad je orgánem
obce, tzn. je orgánem samosprávy a výkon státní správy mu lze
podle čl. 105 Ústavy svěřit pouze tehdy, stanoví-li to zákon.
Podle § 61 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obec vykonává
na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon;
působnost v těchto věcech je přenesenou působností obce. Podle §
64 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pověřený obecní úřad
je orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí
ve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony.
Obecní úřad pověřený výkonem působnosti na úseku matrik je tak
pověřeným obecním úřadem ve smyslu § 64 zákona č. 128/2000 Sb.,
o obcích.

Zákon o matrikách zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání
podzákonného prováděcího předpisu, kterým by mělo být určeno,
které z obecních úřadů budou pověřeny výkonem působnosti na úseku
matrik (tzn. stanovilo jim jejich věcnou působnost), jakož
i vymezeny jejich správní obvody (tzn. vymezilo jejich územní
působnost). Tato právní úprava je dle názoru navrhovatelů
v rozporu s čl. 100 odst. 1 a čl. 105 Ústavy, které pro svěření
výkonu státní správy orgánům samosprávy, jakož i pro vymezení
jejich správních obvodů (čl. 100 odst. 1 Ústavy a § 64 odst. 1
zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) vyžadují formu zákona. Napadené
ustanovení je také, dle jejich názoru, v rozporu s ustanovením čl.
2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina"), jež stanoví zásadu, že státní moc lze
uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to
způsobem, který zákon stanoví. Výkon státní správy je výkonem
státní moci, přestože v daném případě je státní správa vykonávána
orgány samosprávy.

Dále navrhovatelé uvedli, že pokud by Ústavní soud dospěl
k závěru, že matriční úřady ve smyslu zákona o matrikách nejsou
orgány samosprávy pověřené výkonem státní správy, ale že byly
zřízeny matriční úřady jako jiné správní úřady ve smyslu čl. 79
odst. 1 Ústavy, pak z tohoto ustanovení vyplývá nepochybně
požadavek, aby matriční úřady jakožto správní úřady byly zřízeny
zákonem a aby jejich působnost, a to jak věcná, tak místní, byly
stanoveny pouze zákonem. V takovém případě by úprava obsažená
v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách byla rovněž
v rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 79 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 3
Listiny. Z tohoto důvodu navrhují, aby Ústavní soud napadená
ustanovení zrušil.

II.
Po zjištění, že nejsou dány důvody ani pro odmítnutí návrhu
podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů, ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož
zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona
zaslán Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky
s výzvou k písemnému vyjádření k jeho obsahu.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
prostřednictvím svého předsedy ve vyjádření ze dne 16. ledna 2001
uvedla, že zákon o matrikách svěřuje výkon státní správy na úseku
matrik v přenesené působnosti úřadům obecních a městských
samospráv. Výjimku tvoří jen vojenské újezdy, ve kterých tuto
působnost vykonávají újezdní úřady zřízené podle zákona č.
222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Zákon
o matrikách zavádí pro úřady obecních a městských samospráv a pro
újezdní úřady legislativní zkratku "matriční úřad"; nezřizuje tedy
žádný správní úřad, respektive úřad veřejné správy, neboť všechny
již jsou zřízeny zvláštními zákony. Bez ohledu na to, zda se ve
vztahu k úřadům obcí a měst jedná o přenesenou působnost výkonu
státní správy či nikoliv, nedochází k nenaplnění ústavního
požadavku zřídit správní úřad zákonem. Rovněž nevzniká ústavní
problém ve věci zákonného stanovení působnosti ve věcech matrik,
neboť působnost matričních úřadů vymezuje zákon o matrikách
dostatečně, tj. v souladu s čl. 79 odst. 1 a čl. 105 Ústavy.
V souvislosti s tím se dále ve vyjádření Poslanecké sněmovny
uvádí, že výkonem státní správy na úseku matrik pověřil zákon
o matrikách v přenesené působnosti orgány obcí či měst. Pouze
v případě stanovení místní příslušnosti ponechal právní úpravu
řádně formulovaným zmocněním na podzákonné sféře. Nemohlo tak
dojít k porušení čl. 105 Ústavy, neboť tento článek vyžaduje
pouze, aby zákon definoval jakou státní správu (tedy její obsah
a rozsah) má orgán územní samosprávy vykonávat. Z toho Poslanecká
sněmovna dovozuje, že ostatní právní úprava podmínek a způsobu
výkonu státní správy již může být dána právním předpisem nižší
právní síly, což je jev v českém právním řádu zcela běžný,
a v některých případech i individuálním správním aktem. Zcela bez
nejmenších výkladových problémů je pak situace u újezdních úřadů,
u kterých je místní příslušnost dána pro veškerou jimi vykonávanou
státní správu hranicemi vojenského újezdu. Současně Poslanecká
sněmovna upozornila Ústavní soud na skutečnost, že pokud by došlo
ke zrušení zmocňovacích ustanovení pro vymezení obvodů matričních
úřadů prováděcím právním předpisem, pak by jednotlivé správní
obvody nestanovoval žádný právní předpis a zákon o matrikách by se
stal v zásadě neaplikovatelným, a to až do eventuální následné
novelizace.

Na základě výše uvedených důvodů Poslanecká sněmovna
nespatřuje rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem České
republiky. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon
je v souladu s Ústavou a Listinou. Zákon o matrikách prošel řádným
normotvorným procesem, byl schválen předepsaným počtem poslanců
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byl podepsán ústavními činiteli
a řádně publikován ve Sbírce zákonů.
Senát Parlamentu České republiky se k obsahu návrhu skupiny
poslanců vyjádřil dne 19. ledna 2001 prostřednictvím svého
předsedy, který uvedl, že zákon o matrikách byl po schválení
Poslaneckou sněmovnou postoupen Senátu. Ten jej předepsaným
způsobem projednal dne 2. srpna 2000 na své 21. schůzi druhého
funkčního období. Při projednávání zákona o matrikách byly
vzneseny námitky ohledně ústavnosti § 2 odst. 1 písm. a) tohoto
zákona a dalších souvisejících ustanovení, která zakotvují
oprávnění Ministerstva vnitra stanovit prováděcím právním
předpisem, na které obecní úřady bude přenesen výkon státní správy
ve věcech matrik, jakož i stanovit jejich správní obvody.
Argumenty vycházely z názoru, že obecní úřady jsou sice orgány
územní samosprávy, ale při plnění úkolů v přenesené působnosti,
což je i výkon matriční činnosti, mají postavení správních úřadů,
neboť rozhodují o právech a povinnostech osob při výkonu státní
správy. Proto i jejich působnost při výkonu státní správy (věcná
i územní) by měla být stanovena v souladu s čl. 79 odst. 1 Ústavy
toliko zákonem, stejně jako je tomu u státních orgánů,
vykonávajících státní správu. K tomuto názoru se však většina
senátorů nepřiklonila, a tak senát svým usnesením č. 431 návrh
zákona o matrikách schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou
sněmovnou, když z přítomných 62 senátorů hlasovalo pro 32 a proti
13 senátorů.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků
upustit od ústního jednání, nelze-li od něj očekávat další
objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatel
v podání ze dne 6. dubna 2001 a účastník řízení ve vyjádření
předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 12. dubna 2001 a ve vyjádření
předsedy Senátu ze dne 9. dubna 2001, vyjádřili svůj souhlas
s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní
soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,
bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. Vyhlášení
nálezu ve smyslu ustanovení § 56 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, stanovil Ústavní soud na den 22. května 2001.

III.
Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních
předpisů posuzuje obsah zákona podle hledisek obsažených
v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, tedy z hlediska jejich souladu s ústavními zákony
a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud nejprve zkoumal, jak mu ukládá § 68 odst. 2
zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl-li
napadený zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem.



Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv bylo zjištěno, že
vládní návrh zákona o matrikách byl schválen Poslaneckou sněmovnou
dne 30. června 2000 (když pro něj ze 169 přítomných poslanců
hlasovalo 157, 4 poslanci hlasovali proti), Senátem pak dne
2. srpna 2000 (když ze 62 přítomných senátorů pro něj hlasovalo
32, 13 hlasovalo proti). Zákon o matrikách byl podepsán
příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen pod č. 301
v částce 85. Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 7. září
2000. Na základě provedených zjištění Ústavní soud konstatuje, že
zákon o matrikách byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

IV.
Základem namítané protiústavnosti zákonného zmocnění
Ministerstvu vnitra k vydání podzákonného prováděcího předpisu,
určujícího, které z obecních úřadů budou pověřeny výkonem
působnosti na úseku matrik, jakož i vymezeny jejich správní
obvody, je výtka vybočení zákonodárce z mezí stanovených čl. 100
odst. 1 a čl. 105 Ústavy. Svěřuje-li ústavodárce pravomoc
stanovení přenesené působnosti obce a stanovení toho, kdy jsou
obce správními obvody toliko zákonodárci, odvisí posouzení dané
námitky od stanovení povahy uvedeného zákonného zmocnění a dále od
posouzení, dochází-li vydáním příslušného podzákonného právního
předpisu ke svěření výkonu státní správy orgánům samosprávy
(ve smyslu čl. 105 Ústavy) a ke stanovení toho, kdy jsou obce
správními obvody (ve smyslu čl. 100 odst. 1 Ústavy) anebo tomu tak
není.
Z pohledu práva ústavního, jakož i práva jednoduchého, na
předmětnou věc dopadají ustanovení čl. 105, čl. 100 odst. 1
Ústavy, dále § 61 odst. 1, § 109 odst. 3 písm. b), § 64 odst. 1,
2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, § 31, § 32, § 104 odst. 3
zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 2 odst. 1 písm.
a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 3 a § 96 písm. a) zákona
o matrikách.

Dle čl. 105 Ústavy výkon státní správy lze svěřit orgánům
samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon, přičemž toliko zákon
stanoví (čl. 100 odst. 1 Ústavy), kdy jsou obce správními obvody.

Promítnutí Ústavou založené možnosti svěřit orgánům územní
samosprávy i výkon státní správy pak v rovině obecné představují
v posuzovaném kontextu příslušná ustanovení zákona o obcích a jim
analogická ustanovení zákona o hlavním městě Praze. Dle § 61 odst.
1 zákona o obcích obec vykonává na svém území státní správu ve
věcech, které stanoví zákon, přičemž působnost v těchto věcech je
její přenesenou působností. Na základě § 109 odst. 3 písm. b)
uvedeného zákona v oblasti přenesené působnosti obce vykonává
státní správu obecní úřad, a to s výjimkou věcí, které patří do
působnosti zastupitelstva obce, rady obce a zvláštních orgánů
obce, případně komisí. Ustanovení § 64 odst. 1, 2 zákona o obecním
zřízení pak zakotvuje institut pověřeného obecního úřadu, jímž je
orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí ve
správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony,
přičemž sídla a správní obvody jednotlivých pověřených obecních
úřadů stanoví prováděcí právní předpis.

Na základě § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsou
výkonem státní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady,
případně městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských
částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských
obvodů nebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Podle
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 2 písm. a) zákona
o matrikách je obecní úřad, pověřený ve vymezeném správním obvodě
výkonem přenesené působnosti na úseku matrik, v rozsahu tímto
stanovené působnosti označen názvem matriční úřad (a to
z hlediska legislativně technického zavedením legislativní zkratky
v dikci ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách).
V daném případě se tudíž nejedná o zřízení správního úřadu dle čl.
79 odst. 1 Ústavy. Určení konkrétních obecních úřadů, pověřených
výkonem přenesené působnosti na úseku matrik, jakož
i odpovídajících správních obvodů pak zákonodárce v ustanovení §
2 odst. 1 písm. a), a v § 96 písm. a) zákona o matrikách svěřuje
Ministerstvu vnitra.

K základním principům materiálního právního státu náleží
maxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona,
resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je
ideálním, typickým a podstatným znakem zákona (resp. i právního
předpisu vůbec), a to ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním
a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc
zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní
mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské
regulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučně
jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví.
Z uvedeného vymezení definičního znaku pojmu zákona (resp.
právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu)
v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právní
předpisy) ve smyslu formálním. Jsou-li zákony ve smyslu formálním
akty zákonodárného orgánu, kterými tento "povoluje, popřípadě
schvaluje, určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státní
rozpočet, státní smlouvy a pod.)", přičemž "tradiční nauka se
domnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formě
zákonů - správní akty." (F. Weyr, Československé ústavní právo,
Praha 1937, s. 37), podzákonnými právními předpisy ve smyslu
formálním (a nikoli materiálním) jsou pak právní předpisy,
vydávané vládou, ministerstvy a jinými správními orgány, jež
stanovují právní postavení přesně individualizovaných (označených)
subjektů. Jakkoli jsou svojí formou pramenem práva (právním
předpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.

Uvedená obecná konstatování plně dopadají i na posuzovanou
věc. Požadavku Ústavy, omezujícímu možnost svěření výkonu státní
správy orgánům obce toliko formou zákona (čl. 105 Ústavy) a tomu
korespondujícímu omezení možnosti stanovení toho, kdy jsou obce
správními obvody rovněž toliko zákonem (čl. 100 odst. 1 Ústavy)
zákonodárce dostál obecnou úpravou, obsaženou v ustanovení § 2
odst. 1 písm. a) zákona o matrikách.

Podpůrným argumentem pro zmíněný závěr je i skutečnost, že
uvedená zákonná úprava plně koresponduje úpravě obecné, obsažené
v zákoně o obcích. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na
ustanovení § 64 odst. 1, 2 zákona o obecním zřízení, jež zakotvuje
institut pověřeného obecního úřadu, kterým je orgán obce,
vykonávající přenesenou působnost pro více obcí ve správních
obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony, přičemž sídla
a správní obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů stanoví
prováděcí právní předpis.

Tímto prováděcím právním předpisem je dle § 2 odst. 1 písm.
a) ve spojení s § 96 písm. a) zákona o matrikách prováděcí právní
předpis, vydávaný Ministerstvem vnitra. Jeho obsahem není obecná
právní úprava, nýbrž její aplikace, tj. vymezení sídla a správních
obvodů jednotlivých obecních úřadů, vykonávajících působnost na
úseku matrik.

Ústavní soud se v této souvislosti rovněž zabýval otázkou,
dle níž tím, že zákonodárce svěřil aplikaci obecné zákonné úpravy
Ministerstvu vnitra ve formě prováděcího právního předpisu
a nikoli ve formě aktu aplikace práva (správního rozhodnutí),
neporušil ústavní princip dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy),
a neodňal tím obcím právo obrátit se na soud, aby přezkoumal
zákonnost takového rozhodnutí (čl. 36 odst. 2 Listiny).

Zasáhl-li by prováděcí právní předpis, vydaný Ministerstvem
vnitra na základě § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 96 písm. a)
zákona o matrikách, dle přesvědčení obce do Ústavou garantovaného
práva na samosprávu a pokud nutno takový právní předpis
interpretovat jako právní předpis ve smyslu formálním (tj. jako
svojí povahou aplikaci práva), pak obci svědčí oprávnění podat
komunální ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, k Ústavnímu soudu a dle § 74 zákona
o Ústavním soudu s ní spojit návrh na zrušení tohoto předpisu.
V rámci řízení o kontrole norem pak dle § 64 odst. 2 písm. e)
zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 35 odst.
2 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, přísluší
zastupitelství kraje aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení
prováděcího právního předpisu, jímž se stanovují sídla a správní
obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajících
působnost na úseku matrik. Podání takového návrhu krajem je pak ve
smyslu § 14 odst. 3 zákona o krajích dáno zákonem zakotvenou
maximou vzájemné spolupráce kraje a obcí.

Oba uvedené instituty, tj. jak komunální ústavní stížnost
spojená s návrhem dle § 74 zákona o Ústavním soudu, tak i aktivní
legitimace kraje v řízení o kontrole norem, skýtají dostatečnou
ústavní garanci soudní ochrany ústavního práva obce na samosprávu
vůči prováděcímu právnímu předpisu, vydávanému Ministerstvem
vnitra na základě § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 96 písm. a)
zákona o matrikách, jímž se stanovují sídla a správní obvody
jednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajících působnost
na úseku matrik.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, dle něhož
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 96
písm. a) zákona o matrikách, nejsou v rozporu s ústavními zákony
a mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy, pročež návrh na
jejich zrušení zamítl. Tyto rozhodovací důvody pak v plném rozsahu
dopadají i na navrhované zrušení části ustanovení § 3 odst. 2
písm. a) a § 3 odst. 3 zákona o matrikách, jež jsou toliko
ustanoveními, která na § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách
odkazují.



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. dubna 2001




Odlišné stanovisko
Vzhledem k tomu, že s rozhodnutím pléna sp. zn. Pl.ÚS 55/2000
nesouhlasím, s odvoláním na ustanovení § 14 zákona č. 182/1993
Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádám, aby toto mé odlišné
stanovisko bylo připojeno k rozhodnutí.
Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR lze ministerstva a jiné správní
úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. V České
republice byl přijat tzv. "smíšený systém" místní, resp. územní
samosprávy, kdy výkon státní správy je svěřován orgánům místní
samosprávy. V souvislosti s tím pak vyvstává otázka, zda tyto
orgány mají v rozsahu, v jakém vykonávají státní správu,
postavení "správního úřadu" ve smyslu citovaného ustanovení.
S přihlédnutím především k institucionálnímu, příp. i
k funkčnímu pojetí tohoto institutu, jsem toho názoru, že pojem
"správní úřad" nelze spojovat výlučně se státní správou (tedy
veřejnou správou vykonávanou státem), nýbrž i s jinými nositeli
veřejné moci. Proto ve vztahu na projednávaný případ také na
tyto orgány územní samosprávy povolané k výkonu státní správy je
třeba vztáhnout ustanovení čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR (ke shodnému
závěru dospěla i právní teorie; např. Dušan Hendrych v knize
Správní právo - obecná část, Praha, 1993, na str. 201 a 203
uvádí, že obecní úřad je ve věcech státní správy, příp.
v rozsahu výkonu přenesené působnosti, správním úřadem ve smyslu
čl. 79 Ústavy).
Na základě § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsou výkonem
státní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady, případně
městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí,
v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů
nebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Dle § 109
a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba obecní úřady
považovat za orgány obce, na které byl ve smyslu čl. 105 Ústavy
přenesen výkon státní správy na úseku matrik. Na základě výše
uvedeného se na obecní úřady, pokud vykonávají působnost na
daném úseku, vztahuje čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.
Z citovaného článku Ústavy pak vyplývá, že správní úřady lze
zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Působnost
správních orgánů, tj. okruh vymezených úkolů, které má správní
orgán plnit, má dle tradičně uznávaných teorií nejen aspekt
věcný, ale rovnocenně také aspekt místní. Je-li tedy ústavně
právní úpravou pro stanovení působnosti správních úřadů
předepsána forma zákona, musí toto platit pro všechny její
stránky, tj. v daném případě jak pro věcnou stránku působnosti
"matričních úřadů", tak i pro místní (územní) stránku jejich
působnosti.
Na základě výše uvedeného lze shrnout, že obecním úřadům je
třeba přiznat postavení orgánů územní samosprávy, jimž je ve
smyslu čl. 105 Ústavy ČR svěřen výkon státní správy na úseku
matrik; za této situace se na ně jako takové musí vztahovat vše,
co je dovoditelné z výkladu čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR. Jestliže
stanovení sídel "matričních úřadů" a jejich správních obvodů
zákon o matrikách přenechává prováděcímu právnímu předpisu
Ministerstva vnitra, jakožto předpisu podzákonnému, činí tak
v rozporu s čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.
Domnívám se, že toto mé stanovisko je také plně v souladu s čl.
2 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny.

JUDr. Antonín Procházka