III.ÚS 1076/07 ze dne 21. 1. 2008 N 14/48 SbNU 145 K aplikaci práva na spravedlivý proces v kárném řízení proti soudci		Poznámka: Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.

ABSTRAKT

Analytická právní věta Soudy musí v kárném řízení rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny a musí respektovat základní procesní práva kárně stíhaného soudce v rozsahu analogickém základním procesním právům osoby obviněné ze spáchání trestného činu (právo stíhaného soudce znát, co se mu klade za vinu, být seznámen s důvody svého obvinění, mít prostor pro obhajobu). Ustanovení o trestním řízení se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudců. Návrh a řízení před Ústavním soudem III. senát Ústavního soudu zamítl nálezem ze dne 21. ledna 2008 v řízení o ústavních stížnostech ústavní stížnost stěžovatele M. M. proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2007 sp. zn. 1 Skno 16/2006. Narativní část Stěžovatel byl rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2006 odvolán z funkce soudce. Podle tohoto rozhodnutí se stěžovatel dopustil kárného provinění tím, že včas nevyhotovil soudní rozhodnutí ve čtyřech věcech, v nichž rozhodoval. Dalším skutkem bylo neoznámení podezření, že odsouzený L. J. má ve věznici v Kuřimi, kde vykonával trest odnětí svobody, nelegálním způsobem umístěné telekomunikační zařízení, které užívá. Stěžovatel se o tom měl přesvědčit z telefonických rozhovorů s tímto odsouzeným a z osobního setkání s jeho manželkou. Stěžovatel podal proti rozhodnutí vrchního soudu odvolání. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím jeho odvolání zamítl. Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu Ústavní soud se v obecné rovině vyjádřil, že soudy musí v kárném řízení rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny a musí respektovat základní procesní práva kárně stíhaného soudce v rozsahu analogickém základním procesním právům osoby obviněné ze spáchání trestného činu (právo stíhaného soudce znát, co se mu klade za vinu, být seznámen s důvody svého obvinění, mít prostor pro obhajobu). Ačkoliv se pro kárné řízení proti soudci přiměřeně použije ustanovení trestního řádu, nelze tato dvě řízení ztotožňovat. Ustanovení o trestním řízení se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudců. Ústavní soud se dále zabýval konkrétními námitkami stěžovatele. Ve vztahu k zpochybnění některých skutkových závěrů (např. že stěžovatel věděl, že se L. J. nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody), jakož i jejich navazujícího právního hodnocení, přistoupil k jejich jednotlivému přezkoumání, přičemž nedospěl k závěru, že by tyto závěry kárného senátu bylo možné označit za svévolné nebo extrémně vybočující z pravidel racionální argumentace. Ústavní soud se dále zabýval námitkou, podle které byl závěr o vině stěžovatele postaven na důkazu o obsahu komunikace mezi stěžovatelem a odsouzeným, který nebyl a ani nemohl být proveden. V této souvislosti dospěl k závěru, že nemohlo nastat tvrzené porušení práva stěžovatele na ochranu před porušením listovního tajemství nebo tajemství zpráv podávaných telefonem podle čl. 13 Úmluvy, neboť důkaz obsahem předmětné komunikace nebyl v kárném řízení proveden. Na tomto závěru přitom nic nemění skutečnost, že Nejvyšší soud v části svého rozhodnutí nad rámec provedených důkazů poukázal na formu komunikace, která probíhala mimo jiné ve formě „sms“. K poslední námitce nepřiměřenosti uloženého kárného opatření Ústavní soud uvedl, že již samotné kárné provinění, které spočívalo v několikaměsíčních průtazích s vyhotovením písemných znění trestních rozsudků, bylo dostatečným důvodem pro uložení kárného opatření odvolání z funkce soudce. Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Rychetský. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

PRÁVNÍ VĚTY

Odvolání z funkce soudce jakožto kárné opatření je opatřením výjimečným, a proto musí být podmínky pro jeho uplatnění vykládány restriktivně. Zásada neodvolatelnosti soudce je totiž jednou z brzd a protivah, jíž je garantováno oddělení moci soudní od moci zákonodárné a především výkonné. Kárné řízení se soudcem, má-li být odvolán z funkce soudce, musí být vedeno jednak se zřetelem na ústavní zakotvení práva kárně stíhaného soudce zastávat nerušeně výkon jemu svěřené funkce, jednak se zřetelem na ústavní garanci nezávislosti celé soudní moci garantované zásadou neodvolatelnosti soudce z funkce, ledaže se dopustil závažného kárného provinění. Soudy proto v kárném řízení musí rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod a musí respektovat základní procesní práva kárně stíhaného soudce v rozsahu analogickém základním procesním právům osoby obviněné ze spáchání trestného činu, mezi něž patří nepochybně právo kárně stíhaného soudce znát, co se mu klade za vinu, být seznámen s důvody svého obvinění a mít prostor pro obhajobu, právo neobviňovat se, z čehož vyplývá právo nevypovídat, a právo být poučen o všech těchto svých právech. Kárné řízení však není totéž co řízení trestní; ustanovení trestního řádu se použijí pouze přiměřeně, což znamená, že se použijí s přihlédnutím k podstatě a smyslu kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Ústavní soud ustáleně judikuje, že je vázán pouze petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním, čímž nutno rozumět ústavněprávní kvalifikaci skutečností, které stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti a v nichž spatřuje porušení svých Ústavou zaručených základních práv a svobod. Nevázanost odůvodněním ústavní stížnosti tedy neznamená, že by Ústavní soud měl nad rámec stěžovatelem uplatněných skutečností dohledávat jiné skutečnosti, které by mohly představovat porušení jeho základních práv a svobod Kárné provinění spočívající v několikaměsíčních průtazích s vyhotovením písemných znění trestních rozsudků je vzhledem k předchozím výtkám uloženým stěžovateli za stejné nedostatky v jeho práci soudce a jejich dopadům do právní jistoty obviněných osob natolik závažné, že by nebylo lze vytýkat kárnému soudu, pokud by i jen za toto kárné provinění sáhl ke krajnímu kárnému opatření spočívajícímu v odvolání z funkce soudce.