I.ÚS 107/97 ze dne 21. 1. 1998
N 7/10 SbNU 55
K majetkovému podílu v družstvu podle § 13 zákona č. 42/1992 Sb.
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci stěžovatele V. W.,
zastoupeného JUDr. F. S., účastníka řízení - Krajského soudu
v Plzni, vedlejšího účastníka - Zemědělského družstva M. u P.,
zastoupeného JUDr. Z. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 13 Co 440/96,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1996, sp. zn.
13 Co 440/96, se z r u š u j e .


O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 5. 1996, č.j.
7 C 248/95-39, byl zamítnut stěžovatelův návrh na vydání
majetkového podílu od odpůrce Zemědělského družstva M. u P. Tímto
návrhem se stěžovatel domáhal vydání majetkového podílu z podílu
z transformace družstva ve výši 348 040,- Kč, o které mezi ním
a odpůrcem není sporu. Stěžovatel v družstvu ukončil členství
v srpnu roku 1993 a podle ustanovení § 13 zákona č. 42/1992 Sb.,
o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků
v družstvech, v platném znění, (dále jen "transformační zákon")
požádal o vydání zbývající části svého majetkového podílu
s odůvodněním, že jako evidovaný samostatně hospodařící rolník
zajišťuje zemědělskou výrobu. Stěžovatel se domníval, že mu má být
vydán majetkový podíl po transformaci družstva ihned po jeho
žádosti a nikoliv až po sedmi letech v rámci vypořádacího podílu,
neboť tato částka "existuje" jako jeho "vlastnictví u odpůrce".

V odůvodnění svého rozsudku okresní soud uvedl, že podle
ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona, pokud se oprávněná
osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního
projektu a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti výrobního
nebo spotřebního družstva nebo provozuje zemědělskou výrobu
v případě zemědělského družstva, musí jí být majetkový podíl vydán
do 90 dnů ode dne, kdy o to písemně požádala. Pokud se nestane
účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není
podnikatelem ve výše uvedeném smyslu, může jí být vydán majetkový
podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního
projektu, pokud se po jeho schválení nedohodne s družstvem nebo
jeho právním nástupcem jinak (odst. 3 citovaného ustanovení).
Okresní soud zjistil, že stěžovatel členství v družstvu ukončil ke
dni 26. 8. 1993 a že tedy byl členem družstva i po jeho
transformaci. Nemůže prý tedy žádat o vydání majetkového podílu ve
zkrácené lhůtě, neboť podmínkou pro to je, aby se oprávněná osoba
nestala členem transformovaného družstva, což však není případ
stěžovatele, protože transformované družstvo bylo do obchodního
rejstříku zapsáno dne 13. 8. 1993. Smyslem zákona prý bylo, aby
členové transformovaného družstva hospodařili s jeho majetkem.
Pokud by totiž o vydání majetkového podílu mohli požádat i členové
družstva, došlo by k úplnému rozebrání jeho majetku a tedy
i k jeho zániku. Podle názoru soudu se majetkové podíly členů
transformovaných právnických osob stávají jejich členským vkladem
ze zákona. Na této skutečnosti prý nic nemění ani to, že
stěžovatel nikdy nechtěl svůj majetkový podíl vložit do družstva,
přestože mu to stanovy družstva ukládaly.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl citovaný
rozsudek okresního soudu potvrzen. V odůvodnění svého rozsudku
krajský soud zejména uvedl, že zásadní spornou otázkou v dané věci
je posouzení, zda stěžovatel má nárok na vydání majetkového podílu
ve zkrácené lhůtě 90 dnů či nikoliv. Z ustanovení § 13 odst. 2
transformačního zákona vyplývá zejména nutnost, aby oprávněná
osoba (1.) provozovala zemědělskou výrobu a (2.) se nestala
účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu. Protože
se stěžovatel transformace účastnil jako člen družstva, bylo
nutné, aby jasným a určitým způsobem projevil právním úkonem svou
vůli k ukončení svého členství v družstvu a tedy ke splnění
podmínky neúčasti v právnické osobě podle transformačního
projektu. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil ani
jednu z obou zákonných podmínek, neboť je nesporné, že se členem
transformovaného družstva stal, poněvadž o ukončení členství
požádal až po jeho zápisu do obchodního rejstříku a mimo to
neprokázal, že podniká v oboru, protože pouhý zápis do evidence
samostatně hospodařících rolníků ke dni 16. 11. 1994 sám o sobě
není důkazem o tom, že stěžovatel skutečně soukromě hospodařícím
rolníkem byl a že tuto činnost také ke dni podání výzvy
provozoval.

Citovaný rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel ústavní
stížností. V ní zejména uvedl, že soud zcela pominul stanovy
družstva, podle nichž zůstává majetkový podíl ve vlastnictví člena
družstva a do vlastnictví družstva může být převeden za okolností
ve stanovách uvedených. Družstvo tedy nemohlo stěžovatelův
majetkový podíl získat přechodem ze zákona, neboť podle čl. 14
odst. 1 písm. e) stanov "nutí" členy k tomu, aby majetkové podíly
do družstva převedli, což předpokládá dvoustranný právní úkon. Ten
prý prakticky všichni družstevníci s družstvem "uzavřeli" a na
jejich případy by doléhal režim, o němž se napadený rozsudek
zmiňuje. Stěžovatel však jediný odešel z družstva dříve, než bylo
k uzavírání dohod přistoupeno, a družstvo se proto nestalo
vlastníkem jeho majetkového podílu (s výjimkou základního
členského vkladu), který protiprávně zadržuje. Napadeným rozsudkem
byl prý porušen čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"), protože stěžovateli nebyla
poskytnuta dostatečná ochrana jeho vlastnického práva a byl v něm
nepřiměřeně omezen. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni a prohlásil, že na ústním jednání
před Ústavním soudem netrvá.

Ústavní soud konstatoval, že včas podaná ústavní stížnost
splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že tedy nic nebrání
projednání a rozhodnutí věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Krajský
soud v Plzni, dále Okresní soud Plzeň - jih, a vedlejší účastník
řízení - ZD M. u P.

Krajský soud v Plzni odkázal na odůvodnění napadeného
rozsudku a uvedl, že byly dodrženy všechny podmínky pro
spravedlivý proces. Stěžovatel byl o jednání řádně a včas
vyrozuměn, byl zastoupen advokátem a byly provedeny důkazy, které
navrhl. Jeho návrh byl zamítnut, protože nesplňoval podmínky § 13
odst. 2 transformačního zákona, což neznamená, že mu majetkový
podíl nebude vydán později podle odst. 3 stejného ustanovení.
Krajský soud rovněž popřel, že by napadeným rozsudkem byla
porušena práva stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.
Krajský soud proto navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta
a prohlásil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Okresní soud Plzeň-jih rovněž odkázal na odůvodnění svého
rozsudku a sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem
netrvá.

ZD M. u P. ve svém vyjádření označilo ústavní stížnost za
věcně i právně nedůvodnou a navrhlo její odmítnutí. Pokud se
stěžovatel dovolává porušení svého vlastnického práva podle článku
11 Listiny, poukázal vedlejší účastník na to, že aplikace tohoto
ustanovení předpokládá, že vlastnické právo stěžovatele je
konstituováno a tedy existuje. Tato podmínka však prý v souzené
věci splněna není, neboť přiznáním majetkového podílu
z transformace družstva stěžovateli vlastnické právo k němu
nevzniká. Z ustanovení § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve
znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), totiž
vyplývá, že nárok na vydání podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. je
pohledávkou, kterou lze převádět na jiné osoby. Přitom režim
uspokojení této pohledávky prý odvisí od skutečnosti, zda se
oprávněná osoba stane účastníkem právnické osoby podle
transformačního projektu nebo nikoli. V souzené věci se stěžovatel
členem právnické osoby podle transformačního projektu stal, takže
nemůže žádat o vydání majetkového podílu podle ustanovení § 13
odst. 2 a 3 transformačního zákona a jeho nároky na vypořádání se
řídí obchodním zákoníkem a stanovami družstva. Protože stěžovatel
své členství v družstvu neukončil přede dnem zápisu do obchodního
rejstříku, stal se jeho majetkový podíl ze zákona členským vkladem
a tím i majetkem družstva. Ústavní stížnost tak prý brojí proti
již konstituovanému vlastnickému právu vedlejšího účastníka. ZD M.
u P. dále uvedlo, že k jeho transformaci došlo podle ustanovení
§ 9 odst. 6 transformačního zákona, tj. přizpůsobením se
dosavadního družstva obchodnímu zákoníku prostřednictvím
citovaného zákona a nejedná se tedy o zánik družstva. Proto nebylo
třeba výslovných projevů vůle ke vstupu do družstva, ale naopak
bylo nutno projevit vůli nadále - před zápisem změn do obchodního
rejstříku - členy družstva nebýt a členství ukončit.

Vedlejší účastník na ústním jednání před Ústavním soudem
netrval.

Ústavní stížnost je důvodná.


Stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho
základní právo, zakotvené v čl. 11 Listiny. Podle odst. 1 tohoto
ustanovení má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech
vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Podle odst. 4 stejného článku je vyvlastnění nebo nucené omezení
vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona
a za náhradu. Je tedy třeba posoudit, zda citované ústavně
garantované vlastnické právo stěžovatele existuje a zda nebylo
porušeno napadenými rozsudky okresního a krajského soudu,
vztahujícími se ke stěžovatelovu návrhu na vydání jeho majetkového
podílu v ZD M. u P.

Z ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona vyplývá, že
na vydání majetkového podílu ve lhůtě 90 dnů ode dne písemné
žádosti má nárok oprávněná osoba, pokud se "nestane účastníkem
právnické osoby podle transformačního projektu a je podnikatelem
v oboru předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo
provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva".

V souzené věci došly obecné soudy k závěru - a Ústavní soud
nemá důvod jej zpochybňovat - že stěžovatel členem
transformovaného družstva byl, neboť z něho vystoupil dne 26. 8.
1993, tedy až poté, co bylo dne 13. 8. 1993 transformované
družstvo zapsáno do obchodního rejstříku. Z příslušného soudního
spisu dále vyplývá, že stěžovatel v té době ještě neprovozoval
zemědělskou výrobu ve smyslu citovaného zákona, neboť v přípise ze
dne 22. 8. 1993 sám uvedl, že zemědělskou prvovýrobu chce zahájit
až od 1. 10. 1993. Z toho tedy vyplývá, že stěžovatel podmínky
ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona nesplňuje.

Podle ustanovení § 13 odst. 3 transformačního zákona "pokud
se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle
transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odstavce
2, může jí být vydán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech
od schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba po
schválení transformačního projektu nedohodne s družstvem nebo jeho
právním nástupcem jinak." V souzené věci krajský soud právem došel
k závěru, že se stěžovatel členem transformovaného družstva stal
a že zároveň podnikatelem ve smyslu odst. 2 nebyl. Z toho je
zřejmé, že na případ stěžovatele výslovně nedopadají ani zákonné
podmínky podle odst. 3 citovaného ustanovení § 13. Krajský soud se
proto mýlí, pokud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti tvrdí, že
nesplnění podmínek § 13 odst. 2 transformačního zákona neznamená,
že stěžovateli nebude majetkový podíl vydán později postupem podle
odst. 3 stejného ustanovení.

Je tedy zřejmé, že se stěžovatel ustanovení § 13
transformačního zákona dovolávat nemůže. Proto je třeba zkoumat
- a to obecné soudy neučinily - zda jeho právo na vydání
majetkového podílu nelze vyvozovat ze schválených stanov
transformovaného zemědělského družstva. Ve svém vyjádření
k ústavní stížnosti ostatně uvedlo i ZD M. u P., že stěžovatel
může žádat "majetkové vypořádání podle obchodního zákoníku
a stanov družstva při ukončení členství v družstvu".

Z čl. 5 stanov ZD M. u P. plyne, že člen se může účastnit na
podnikání družstva dalšími členskými vklady, zejména majetkovými
podíly, které "dá k dispozici družstvu" za účelem podnikání.
Z toho podle názoru Ústavního soudu vyplývá, že vlastníkem
majetkového podílu i nadále zůstává člen družstva, pouze je
omezena jeho dispozice s ním ve prospěch družstva. Podle čl. 14
odst. 1 písm. e) stanov má člen povinnost převést podíly vypočtené
ke dni konání druhé valné hromady (tj. ke dni 27. 11. 1992) jako
další členský vklad podle čl. 5 odst. 3 stanov. Z předmětného
soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel svůj majetkový podíl jako
další členský vklad nepřevedl - což ostatně nepopírá ani vedlejší
účastník ZD M. u P. - a později své členství v družstvu ukončil.
ZD M. u P. proto právo disponovat s majetkovým podílem stěžovatele
ve smyslu čl. 5 stanov nemělo.

Lze tedy dovodit, že se stěžovatelův podíl nestal ex lege
jeho dalším členským vkladem nebo dokonce majetkem
transformovaného družstva, neboť takový závěr nelze jednoznačně
dovodit z žádného právního předpisu. Skutečnost, že stěžovatel
svůj majetkový podíl jako další členský vklad ve smyslu čl. 14
odst. 1 písm. e) stanov na družstvo nepřevedl, může vést k závěru,
že tím porušil stanovy družstva - což by mohlo vyvolat případné
sankce v jeho rámci - avšak stěží lze z toho vyvozovat závěr, že
pokud člen svůj podíl družstvu nepřevedl, stává se i přesto jeho
dalším členským vkladem a tím i majetkem družstva.

Za této situace se nelze ztotožnit s odůvodněním rozsudku
okresního soudu, že se majetkové podíly členů transformovaných
právnických osob stávají jejich členským vkladem ze zákona, byť
v této konkrétní věci okresní soud uznal, že stěžovatel svůj
majetkový podíl do transformovaného družstva nikdy nechtěl vložit,
přestože mu to ukládaly stanovy. Nelze rovněž akceptovat
argumentaci vedlejšího účastníka ZD M. u P., podle níž je
majetkový podíl stěžovatele majetkem družstva. Stěžovatelův
majetkový podíl zůstal i nadále jeho vlastnictvím, neboť nikdy
neprojevil vůli se ho vzdát.

Obecné soudy tedy pochybily, pokud stěžovatelův návrh na
vydání majetkového podílu zamítly s poukazem na to, že se stal
jeho dalším členským vkladem do družstva. Tím porušily
stěžovatelovo vlastnické právo ve smyslu citovaného čl. 11 odst.
1 a 4 Listiny.

Vedlejší účastník ZD M. u P. rovněž namítl, že podle
ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě je nárok na vydání podílu
podle transformačního zákona pohledávkou, kterou lze převádět na
jiné osoby, a že tedy přiznáním majetkového podílu z transformace
družstva oprávněné osobě nevzniká k majetku družstva vlastnický
ani spoluvlastnický vztah, nýbrž pouze pohledávka vůči družstvu
s tím, že režim jejího uspokojení odvisí od skutečnosti, zda se
oprávněná osoba stane účastníkem právnické osoby podle
transformačního projektu. Tuto námitku Ústavní soud neakceptuje.
Podle ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě jsou totiž veškeré
nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a "nároky na
vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb." pohledávkami, které lze
smluvně převádět na jiné osoby. Jak však vyplývá z obsahu spisu,
v souzené věci se o "nárok na vydání podílu podle zákona č.
42/1992 Sb." nejedná, neboť stěžovatel nesplnil podmínky vydání
majetkového podílu v družstvu ani podle § 13 odst. 2, ani podle
§ 13 odst. 3 transformačního zákona, neboť se stal účastníkem
právnické osoby podle transformačního projektu a zároveň
v rozhodné době neprovozoval zemědělskou výrobu. Ustanovení § 33a
odst. 1 zákona o půdě je proto podle názoru Ústavního soudu
v souzené věci nepoužitelné.

Proto Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni
ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 13 Co 440/96, zrušil.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. ledna 1998