Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele pana L.P., zastoupeného advokátkou JUDr. M.N., týkajícího se ústavní stížnosti,
t a k t o
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 26. 10. 1994, označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Olomouci čj. Ne 351/92 - 6, ze dne 7. 12. 1992, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 208/93 - 16, ze dne 30. 3. 1993 a usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 Cdo 17/94 - 62, ze dne 9. 8. 1994, pro nedostatek poskytnuté soudní ochrany (čl. 90 Ústavy ČR) před soudy, které věc projednávaly. Argumentuje č. 16/92 Sbírky nálezů a usnesení ÚS.
Soudce zpravodaj ze spisového materiálu zjistil, že nedošlo k tvrzenému narušení ústavních práv stěžovatele. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový vadný postup soudu, který účastníku řízení nedává možnost realizace jeho procesních práv, která jsou mu přiznána příslušným procesněprávním předpisem, v tomto případě občanským soudním řádem.
V tomto případě došlo k podání neúplné žaloby (§ 43 odst. 1 a § 79 odst. 1 o. s. ř.), žalobci nebyli zastoupeni kvalifikovaným zástupcem a návrh obsahoval neúplné vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobní petit formulovali tak, že "požadují plnou úhradu škody". Okresní soud je tedy ve smyslu § 5 a § 43 o. s. ř. usnesením ze dne 20. 10. 1992, č. j. Ne 351/92 - 4, vyzval k doplnění neúplné žaloby a řádně je poučil ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. s tím, že jinak bude řízení zastaveno.
Z důvodu dodržování zásady procesní rovnosti nemůže soud již nyní za procesní stranu, účastnou soudního sporu, provádět věcnou formulaci žalobního návrhu na rozsudečný výrok - žalobního petitu (§ 5 o. s. ř. po novele - č. 519/1991 Sb. platné od 1. 1. 1992), neboť byla dotčena rovnost obou stran (čl. 96 odst. 1 Ústavy č. 1/1993 Sb.) a nestrannost soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.), jak již ostatně správně dovodil Vrchní soud ve svém rozhodnutí. Tato zásada je i v souladu s argumentovaným nálezem Ústavního soudu č. 16/92 Sbírky nálezů a usnesení bývalého Ústavního soudu ČSFR, v němž šlo o případ, kdy obecný soud neprovedl naopak ani nutné poučení o vadách žaloby z procesního hlediska a žaloba byla, mimo jiné i z tohoto důvodu, věcně zamítnuta.
Postupem soudů v dané věci nedošlo k protiprávnímu odnětí možnosti stěžovatele jednat před soudem, naopak soud právem využil svých zákonem daných možností sankcionovat neúplné podání žalobců. Z uvedených důvodů bylo nutno posoudit návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomností účastníků, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 1995
JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj
|
|