I.ÚS 1682/16 ze dne 14. 9. 2016
N 177/82 SbNU 725
Chybné posouzení včasnosti podání dovolání
 
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
 
Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 14. září 2016 sp. zn. I. ÚS 1682/16 ve věci ústavní stížnosti MN ENGINEERING GmbH, se sídlem Frankfurter Straße 25, Flörsheim am Main, Německo, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem Severovýchodní II 12, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 30 Cdo 491/2016-127 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání pro opožděnost, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.

I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 30 Cdo 491/2016-127 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.


Odůvodnění


1. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako podané opožděně. Podle Nejvyššího soudu rozsudek odvolacího soudu byl advokátovi stěžovatelky doručen do vlastních rukou dne 10. 9. 2015, ale dovolání podala až 16. 11. 2015.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud porušil její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť chybně odmítl jako opožděné její dovolání, které však bylo podáno v zákonné lhůtě.

3. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 191/2013 Ústavní soud zjistil, že předmětný rozsudek odvolacího soudu byl advokátovi stěžovatelky odeslán 7. 9. 2015. Dne 8. 9. 2015 byla zásilka uložena na poště, neboť adresát nebyl zastižen. Jak vyplývá z doručenky ve spise, tak advokát stěžovatelky si zásilku na poště vyzvedl dne 18. 9. 2015, což si Ústavní soud ověřil i dotazem na dané poště, která zásilku vydala.

4. Z právě uvedeného vyplývá, že k doručení odvolacího rozsudku stěžovatelce došlo dne 18. 9. 2015, a její dovolání tak bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu). Nejvyšší soud tedy pochybil, pokud dovolání odmítl jako opožděné a tím stěžovatelce odepřel přístup k Nejvyššímu soudu. Právo na přístup k soudu, včetně soudu dovolacího, je přitom chráněno čl. 36 odst. 1 Listiny [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 938/06 ze dne 15. 1. 2009 (N 9/52 SbNU 99)]. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) stejného zákona zrušil napadené rozhodnutí.