Ústavní soud
rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní
stížnosti stěžovatele N. plc, Londýn, Velká Británie, zastoupeného
advokátkou Mgr. K. H-vou, kterou se domáhá (1.) výroku, že
příkazem vyšetřovatele Úřadu vyšetřování pro ČR k prohlídce jiných
prostor ze dne 30. 1. 2001 a prohlídkou jiných prostor vykonanou
dne 30. 1. 2001 orgány Policie ČR v sídle zastoupení stěžovatele
bylo porušeno jeho základní právo na nedotknutelnost soukromí
a obydlí zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv
a svobod, na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny,
na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života
a neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě dle čl. 10 odst.
2 a 3 Listiny a na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 Listiny,
(2.) vyslovení zákazu Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat
v porušování citovaných základních práv a (3.) vyslovení příkazu
Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav před porušením citovaných
práv vrácením neoprávněně odňatých dokumentů stěžovateli, takto:
(1.) Prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001
v prostorách stěžovatele v Praze 1, účastník řízení Policie ČR
- Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst.
2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv
a svobod.
(2.) Ústavní soud zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR
pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod
stěžovatele.
(3.) Ústavní soud přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR
obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, to znamená
vrátit stěžovateli materiály, odňaté při předmětné prohlídce
a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných
prostor - pozemků ze dne 30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000.
Odůvodnění
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti tvrdí, že dne 30. 1.
2001 byla v prostorách jeho sídla provedena prohlídka "jiných
prostor", přestože prý dle příkazu vyšetřovatele měla být
provedena "v sídle společnosti Q. C. spol. s r.o., Praha 1, a to
ve všech místnostech a dalších objektech, užívaných touto
společností jako kanceláře nebo archivy". O této prohlídce byl
téhož dne pořízen protokol, v němž je uvedeno, že prohlídka byla
provedena "ve všech kancelářích pod společným uzamčením vchod ozn.
N." V průběhu prohlídky byly v kancelářích stěžovatele odňaty
dokumenty, které jsou uvedeny v citovaném protokolu.
Dne 1. 2. 2001 podal stěžovatel podle ustanovení § 167
trestního řádu dozorujícímu státnímu zástupci podnět
k přezkoumání postupu vyšetřovatele v této věci. Dne 12. 2. 2001
státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze sdělila
stěžovateli, že v postupu vyšetřovatele neshledala pochybení a že
"podle § 83a odst. 3 trestního řádu byl vyšetřovatel oprávněn
provést prohlídku jiných prostor i případně ve vztahu ke
společnosti neoznačené v příkazu, neboť věc v daném případě
nesnesla odkladu a předchozího souhlasu nebylo, vzhledem
k naléhavosti, možno předem dosáhnout."
Stěžovatel tvrdí, že citovaným příkazem a následným postupem
Úřadu vyšetřování byla porušena jeho základní práva, zaručená
v čl. 2 odst. 3, v čl. 7 odst. 1, v čl. 10 odst. 2 a 3, v čl. 11,
v čl. 12 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina"), a také v čl. 6, v čl. 8 a v čl. 13 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Protiústavnost předmětného zásahu spatřuje stěžovatel v tom,
že v daném případě nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky pro
zásah do jeho práva na domovní svobodu, jelikož
- příkaz nesměřoval proti stěžovateli, nýbrž proti jiné osobě,
- tím příkaz ve vztahu ke stěžovateli nebyl a nemohl být
jakkoliv odůvodněn,
- příkaz zcela nedostatečně vymezil svoji prostorovou
působnost, neboť vyšetřovatel si jej prý vyložil tak, že může
provést prohlídku libovolně, v jakékoliv prostoře domu č. 5 v H.
ulici, "o které se bude sám bez dalšího zdůvodnění domnívat, že je
sídlem, místností či objektem užívaným společností Q. C., spol.
s r.o.",
- stěžovateli sice byl při skončení prohlídky předán protokol,
obsahující seznam věcí odňatých v jeho prostorách, avšak v tomto
protokolu je uvedeno, že prohlídka byla provedena a věci odňaty
v kancelářích firmy Q. C., spol. s r.o., ačkoliv ve skutečnosti
k ní došlo v prostorách stěžovatele.
K tomuto sdělení státní zástupkyně Vrchního státního
zastupitelství v Praze stěžovatel uvedl, že toto sdělení zpětně
"tvoří" právní důvod, na jehož základě mělo dojít k předmětnému
protiústavnímu zásahu. Navíc prý nebyly dány důvody postupu podle
§ 83a odst. 3 trestního řádu, jelikož vydání příkazu k prohlídce
bylo možno dosáhnout (např. i telefonickým souhlasem státního
zástupce) a nebyla splněna ani podmínka, že věc nesnese odkladu.
Stěžovatel dále uvádí, že v době konání prohlídky vyšetřovatel
tvrdil, že prohlídka je prováděna na základě předmětného příkazu
a nikoliv na jiném právním podkladě. Údajně nebyly splněny ani
podmínky ustanovení § 79 odst. 5 a § 85 trestního řádu, neboť
protokol o prohlídce jiných prostor a odnětí věcí v sídle
stěžovatele (pokud by skutečně nebyl vyhotoven na základě
předmětného příkazu, nýbrž na základě postupu dle ustanovení §
83a odst. 3 trestního řádu) nebyl nikdy vyhotoven a tudíž předán
ani stěžovateli. Tím, že se státní orgán v průběhu prohlídky
seznámil s obsahem soukromých dokumentů stěžovatele a neoprávněně
shromáždil soukromé informace o něm (zejména odnětím dokumentů),
došlo rovněž k porušení práva na nedotknutelnost jeho soukromí.
Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby bylo ústavní
stížnosti vyhověno (srov. záhlaví i výrok tohoto nálezu).
Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti
účastníka řízení - Policii ČR - Úřad vyšetřování pro ČR, dále
Vrchní státní zastupitelství v Praze (které se však k ústavní
stížnosti nevyjádřilo) a vyžádal si rovněž příslušný vyšetřovací
spis ČVS: ÚVV-16/20-2000.
Účastník řízení Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR ve svém
vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v souladu s ustanovením
§ 83a odst. 1 tr. řádu dne 30. ledna 2001 vydal vyšetřovatel Úřadu
vyšetřování pro ČR po předchozím souhlasu státního zástupce
Vrchního státního zastupitelství v Praze příkaz k prohlídce jiných
prostor a pozemků, konkrétně sídla společnosti Q. C., spol.
s r.o., v Praze 1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech a dalších
objektech užívaných touto společností jako kanceláře nebo archiv.
Důvodem předmětné prohlídky bylo podezření, že se v příslušných
prostorách nacházejí zejména dokumenty související s převody akcií
P.P., a.s., přičemž na těchto obchodech se měli podílet i zástupci
společnosti Q. C., spol. s r.o. Podle výpisu z obchodního
rejstříku používala v době od 17. 4. 1997 do 4. 5. 1999 společnost
Q. C., spol. s r.o., obchodní jméno N. C., spol. s r.o., a sídlo
této společnosti je na uvedené adrese. Přitom u hlavního vchodu do
tohoto objektu je mezi ostatními názvy firem uvedeno pouze logo N.
a v celém domě není žádná místnost, z jejíhož označení by
vyplývalo, že ji používá společnost Q. C., spol. s r.o. Jediné
označení související s N. se nachází ve 2. poschodí a podle
poznatků Služby policie pro odhalování korupce a závažné
hospodářské trestné činnosti užívá prostory pod tímto označením
rovněž společnost Q. C. Do tohoto prostoru umožnila vstup
policistům sl. S., přičemž žádná z místností nebyla
označena názvem firmy či jmenovkami a na dotaz vyšetřovatele, zda
je přítomen někdo ze společnosti Q. C. a zda tato společnost má
vlastní oddělené prostory, nedokázala jmenovaná odpovědět
a uvedla, že tyto prostory užívá rovněž společnost N. jako
reprezentační kanceláře a že nelze oddělit kanceláře užívané
společností Q. V průběhu prohlídky se dostavila rovněž zmocněnkyně
stěžovatele Mgr. H., která rovněž sdělila, že zde sídlí i jiné
společnosti, avšak uvedla, že prý nelze označit konkrétní prostory
užívané jinými společnostmi než společností Q. Propojení
společností "skupiny N." (v tomto případě společnosti Q. C., spol.
s r.o.) a stěžovatele prý bylo potvrzeno i výslechem svědka ing.
O. ze dne 12. 7. 2001, zaměstnance stěžovatele, který byl do
června 2001 jednatelem společnosti Q. K námitce, že při prohlídce
byly neoprávněně shromážděny soukromé údaje o stěžovateli,
účastník uvedl, že zajištěné materiály nejsou soukromého rázu ve
smyslu trestního řádu.
Účastník řízení souhlasí s upuštěním od ústního jednání před
Ústavním soudem.
Stěžovatel v replice k citovanému vyjádření Policie ČR
především - nad rámec ústavní stížnosti - uvedl, že toto vyjádření
(jež se dovolalo § 83 odst. 1 trestního řádu) je v rozporu
s výsledkem, k němuž dospělo Vrchní státní zastupitelství v Praze
(které v této věci dozorovalo). To stěžovateli sdělilo, že
v průběhu prohlídky nedošlo k jednání v rozporu s trestním řádem,
a poukázalo na postup dle § 83a odst. 3 trestního řádu, podle
něhož je možno provést prohlídku i bez příkazu, jestliže souhlasu
nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Stěžovatel tvrdí, že
vyšetřovateli nic nebránilo v tom, aby si opatřil řádný příkaz
k prohlídce jiných prostor a protože tak neučinil, dopustil se
nepřiměřeného zásahu do jeho práv. Stěžovatel dále uvádí, že podle
výpisu z obchodního rejstříku společnost Q. C. v minulosti nesla
obchodní jméno "N. C., s.r.o.", nicméně že z této skutečnosti
nelze dovozovat oprávnění policistů vstoupit do prostor užívaných
stěžovatelem "na základě příkazu adresovaného zcela jiné osobě".
Stěžovatel je totiž bankou registrovanou ve Velké Británii a v ČR
působí na základě ustanovení § 39 zákona č. 6/1992 Sb., o České
národní bance. Policie ČR prý nedoložila, že zjišťovala, kde se
nacházejí prostory užívané společností Q. C. Stěžovatel tvrdí, že
před vchodem do jeho kanceláří je umístěna jediná mosazná tabule
s nápisem "N. plc, Prague Representative Office", takže údajně
o identitě uživatele těchto prostor nemohlo být pochyb. Za celou
dobu existence společnosti Q. C. prý s ní stěžovatel nebyl a není
majetkově propojen a v roce 1997 jí toliko poskytl úvěr.
Stěžovatelka nesouhlasí s tvrzením, že osoby přítomné předmětné
prohlídce nebyly schopny odpovědět, že příslušné prostory užívá
rovněž stěžovatel. Mimo to protokol o provedení prohlídky (pozn.:
tím je zřejmě míněn protokol o provedení prohlídky u firmy Q. C.,
s.r.o.) byl předán právní zástupkyni stěžovatele, přičemž dle §
85 odst. 4 trestního řádu se protokol vydává osobě, u které byla
prohlídka vykonána, tedy osobě, vůči níž směřuje příkaz. M. S.,
která byla před prohlídkou vyslechnuta a byla jí i přítomna, prý
byla a je v pracovním poměru ke stěžovateli a nikoliv ke
společnosti Q., z čehož stěžovatel rovněž dovozuje, že s ním bylo
"zacházeno jako s osobou, u níž je prohlídka prováděna, aniž však
k tomu byl zákonný podklad." K zadrženým dokumentům stěžovatel
uvádí, že se jedná o písemnosti soukromého rázu a mohou být
považovány i za bankovní tajemství.
Na žádost Ústavního soudu stěžovatel k replice připojil
nájemní smlouvu a výpis z obchodního rejstříku (viz níže).
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ústavní stížnost ve
své podstatě brojí proti provedení prohlídky jeho "jiných prostor"
dne 30. 1. 2001 a stěžovatel se jí zejména domáhá vyslovení zákazu
Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat v porušování citovaných
základních práv a vyslovení příkazu vrátit mu neoprávněně odňaté
dokumenty.
V této souvislosti Ústavní soud především odkazuje na svoji
ustálenou judikaturu k ústavně zaručenému právu na domovní svobodu
podle čl. 12 Listiny. Ústavní soud již dříve judikoval (nález sp.
zn. III. ÚS 287/96, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení,
sv. 8, s. 123-124), že domovní svoboda svou povahou a významem
spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se
svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy
dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou
podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života
vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této
ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické
společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených
základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost
daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy
a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.
Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která
nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených
podmínek její přípustnosti".
V souzené věci Ústavní soud v prvé řadě dovozuje, že citovaný
právní názor lze přiměřeně aplikovat rovněž na provedení prohlídky
jiných prostor v případě právnické osoby. Jinak řečeno, přestože
v souzené věci je stěžovatelem právnická osoba a nikoliv osoba
fyzická, je nutno vycházet ze skutečnosti, že ústavně zaručená
základní práva a svobody zakotvená v Listině a v Úmluvě se
vztahují též na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu,
že to povaha věci umožňuje.
V daném případě spočívá podstata námitek stěžovatele v tom,
že předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor byl určen
k prohlídce prostor jiné právnické osoby (Q.) než stěžovatele.
V tomto směru Ústavní soud ze smlouvy o nájmu nebytových prostor
ze dne 8. 12. 1998, uzavřené mezi stěžovatelem a pronajimatelem B.
P., s.r.o., na dobu od 1. 6. 1999 do 31. 5. 2004, zjistil, že
pronajimatel stěžovateli za blíže specifikovaných podmínek
pronajal prostory B. P., s.r.o., v P.
1, označené v připojené výkresové dokumentaci. Z výpisu
z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C,
vložka 38919) dále vyplývá, že obchodní firma NU., s.r.o., byla ke
dni 17. 4. 1997 vymazána a byla zapsána firma N. C., s.r.o.; ke
dni 4. 5. 1999 byla tato firma vymazána a zapsána firma Q. C.,
s.r.o., přičemž sídlo této firmy bylo v Praze 1, H. 5.
Ústavní soud dále vycházel z ustanovení § 83a odst. 1
trestního řádu, podle něhož nařídit prohlídku jiných prostor nebo
pozemku je v přípravném řízení oprávněn státní zástupce,
vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní
orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz
musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli
dotčených prostor nebo pozemku a nebyl-li zastižen při prohlídce,
bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
V souzené věci je z předchozího souhlasu Vrchního státního
zastupitelství v Praze k nařízení prohlídky jiných prostor
a pozemků ze dne 30. 1. 2001, č.j. VI VZn 26/2000-215, zřejmé, že
ten se týká všech místností a dalších objektů užívaných jako
kanceláře nebo archiv společnosti Q. C., s.r.o., sídlo Praha 1. H. ul. 5,
neboť existovalo důvodné podezření, že materiály
týkající se transakce s akciemi P. P., a.s. "se nacházejí
v prostorách společnosti N. C. s.r.o., nyní Q. C., s.r.o., Praha
1, H. ul. 5." Následný příkaz k prohlídce jiných prostor ze dne
30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000, označil jako prostory, v nichž
bude provedena prohlídka, "sídlo společnosti Q. C., s.r.o., Praha
1, H. ul. 5, a to ve všech místnostech i v dalších objektech,
užívaných touto společností jako kanceláře nebo archivy." Rovněž
protokol o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 30. 1. 2001,
ČVS: ÚVV-16/20-2000, uvádí, že byla provedena prohlídka kanceláří
firmy Q. C., s.r.o., Praha 1, H. ul. 5.
Na základě tohoto zjištění Ústavní soud konstatuje, že
prohlídka jiných prostor, která měla být provedena v prostorách
společnosti Q., byla ve skutečnosti provedena v prostorách
stěžovatele, tzn. zcela rozdílného subjektu. Přitom bylo
prokázáno, že předmětné prostory má skutečně v pronájmu stěžovatel
a nikoliv společnost Q. V tomto směru zjevně neobstojí ani námitka
účastníka řízení Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR (obsažená
v jeho vyjádření k ústavní stížnosti), že společnost Q. dříve
používala obchodní jméno N. C., s.r.o., a že společnosti skupiny
N. jsou vzájemně propojeny. Kogentní ustanovení § 83a trestního
řádu totiž vyžaduje náležité odůvodnění příkazu k prohlídce jiných
prostor a pozemků a doručení tohoto příkazu tomu uživateli
dotčených prostor nebo pozemku, jež mají být podle příkazu
prohlédnuty. Z hlediska respektování citovaných ústavně zaručených
základních práv a svobod je zřejmé, že příslušná domovní prohlídka
může být provedena toliko v prostorách toho subjektu, který je
v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup, který v souzené věci
zvolil účastník řízení, když provedl prohlídku v prostorách jiného
subjektu než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán,
představuje protiústavní zásah do citovaných základních práv
stěžovatele.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti
vyhověl a vyslovil, že
(1.) prohlídkou jiných prostor provedenou dne 30. 1. 2001
v prostorách stěžovatele v Praze 1, H. ul. 5, účastník řízení
Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR porušil čl. 7 odst. 1, čl.
10 odst. 2 a 3, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních
práv a svobod,
(2.) zakazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR pokračovat
v porušování citovaných základních práv a svobod stěžovatele
(poznámka: zásah trvá, neboť doklady jsou dosud zadržovány),
(3.) přikazuje Policii ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR obnovit stav
před porušením práv a svobod stěžovatele, tzn. vrátit stěžovateli
materiály, odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované
v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor - pozemků ze dne
30. 1. 2001, ČVS: ÚVV-16/20-2000.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. října 2001
|
|