Ústavní soud
rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti V.
R., zastoupeného Mgr. M. N., proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca 30/2000-25, za účasti
Krajského soudu v Ústí n.Labem, jako účastníka řízení,
a Finančního ředitelství v Ústí n. Labem, se sídlem Velká hradební
61, Ústí n. Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí n.Labem ze dne 8.2.2000, čj.
16 Ca 30/2000-25, se zrušuje.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti, která byla doručena
Ústavnímu soudu dne 21.3.2000, napadá stěžovatel usnesení
Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca
30/2000-25, kterým bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve
stanovené lhůtě zastaveno řízení o žalobě na přezkoumání
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne
23.11.1999, čj. 6323/120/99, jímž bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Bílině ve věci
daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 1996.
V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvádí, že dne 31.1.2000
obdržel právní zástupce stěžovatele výzvu soudu ze dne 26.1.2000
k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč. Tuto výzvu
zaslal právní zástupce stěžovateli ještě téhož dne, tj.
31.1.2000. S ohledem na nepřítomnost navrhovatele z důvodu
pracovního zaneprázdnění v místě bydliště, převzal stěžovatel
doporučenou zásilku s výzvou až koncem týdne, a to od své
sousedky, které byla doporučená zásilka poštovní doručovatelkou
předána. K zaplacení soudního poplatku proto došlo až po stanovené
lhůtě, tj. 8.2.2000. Téhož dne krajský soud usnesením rozhodl
o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Navrhovatel zdůrazňuje, že řízení upravené v části páté
o.s.ř. nazvaném správní soudnictví, je až na výjimky tam uvedené
řízením jednoinstančním, což znamená nemožnost podání opravného
prostředku proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním
soudnictví. Z tohoto důvodu spatřuje navrhovatel v uvedeném
postupu krajského soudu porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy .
Označený soud dále, podle názoru navrhovatele, nerespektoval
rovněž ust.§ 49 odst. 1, věta druhá o.s.ř., které ukládá povinnost
něco vykonat přímo účastníku řízení. V takovém případě je nutno
výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslat nejen právnímu zástupci
účastníka řízení, ale i účastníku samému. V tomto smyslu byla
ostatně koncipována i předmětná výzva, kterou soud vyzývá
k zaplacení soudního poplatku přímo stěžovatele. V souvislosti
s datem vynesení rozhodnutí o zastavení řízení, které je navíc
shodné se dnem zaplacení soudního poplatku, vyslovil navrhovatel
domněnku, že místně a věcně příslušný soud tak neobvykle rychle
zastavil řízení v právně podle jeho názoru náročné věci.
Z napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil,
že v právní věci stěžovatele (dříve žalobce) na přezkoumání
rozhodnutí vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, čj. 6323/120/99,
bylo podle ust. § 9 odst.1, odst.2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, řízení zastaveno. Důvodem pro zastavení
řízení bylo nezaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,-Kč, a to
ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě ze dne
26.1.2000, která byla doručena právnímu zástupci žalobce podle
doručenky založené ve spise, sp.zn. 16 Ca 30/2000, dne 31.1.2000.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení ve svém
vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že na správnosti právního
názoru vyjádřeného ve stížností napadeném usnesením i nadále trvá
a zdůrazňuje skutečnost, že v řízení o žalobách podle části páté,
hlavy druhé o.s.ř. musí být žalobce zastoupen advokátem, pokud sám
nebo jeho zaměstnanec nemá právnické vzdělání. Každému advokátu je
známo, že podáním návrhu u soudu vzniká poplatková povinnost.
Zaplatit soudní poplatek, v daném případě stanovený pevnou sazbou,
je povinností spojenou s podáním žaloby a nikoli až s výzvou
soudu. Bylo proto povinností právního zástupce seznámit svého
mandanta s výší poplatkové povinnosti a s dobou jejího vzniku.
Účastník řízení vyslovil názor, že v dané právní věci nelze
spatřovat případ, jež má na mysli ust. § 49 odst.1 o.s.ř., tj.
povinnost svěřenou něco vykonat přímo účastníku řízení, neboť
zaplacení soudního poplatku může vykonat i právní zástupce, dle
běžné praxe advokátů. Zaslání výzvy k zaplacení i žalobci by prý
tak vedlo k duplicitní platbě soudního poplatku. Současně s touto
argumentací však účastník řízení připouští, že ve smyslu § 2 zák.
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je nesporné, že povinným
subjektem k zaplacení soudního poplatku není právní zástupce
poplatníka. V souvislosti s obsahem ústavní stížnosti proto
účastník řízení navrhuje její zamítnutí.
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejší účastník
řízení, ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne
21.6.2000 uvedlo, že stěžovatel podal odvolání proti dodatečnému
platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací
období roku 1996, vydanému Finančním úřadem v Bílině. Toto
odvolání bylo rozhodnutím vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, č.j.
6323/120/99, zamítnuto.
Dne 25.11.1999 podal stěžovatel žádost o povolení přezkoumání
rozhodnutí vedl. účastníka, které bylo dne 11.4.2000 postoupeno
k rozhodnutí Ministerstvu financí, Ústřednímu finančnímu
a daňovému ředitelství, odboru 39, odd. 391 v Praze.
Vzhledem k tomu, že spolu s žádostí navrhovatele byl
postoupen i kompletní spisový materiál rozhodujících správních
orgánů, nemůže být Ústavnímu soudu postoupen požadovaný spisový
materiál.
V souvislosti s oznámením vedlejšího účastníka o nemožnosti
předložení správního spisu si Ústavní soud vyžádal předložení
spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 16 Ca 30/2000, ze
kterého zjistil, že je zde založen pokyn předsedkyně senátu ze dne
26.1.2000 o zaslání výzvy právnímu zástupci žalobce k zaplacení
soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč, která byla odeslána dne
27.1.2000 a právním zástupcem navrhovatele dle doručenky převzata
dne 31.1.2000. Podle podacího razítka obdržel krajský soud výzvu
s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1 000,- Kč dne 10.2.2000,
když zásilka byla předána k poštovní přepravě stěžovatelem dne
8.2.2000 (doporučeně).
Z listinných dokladů a z vyjádření účastníka a vedl.
účastníka řízení poté dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní
stížnost je důvodná.
Jak ostatně konstatoval i účastník řízení ve svém vyjádření,
v předmětné právní věci je poplatníkem soudního poplatku ze žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 2 odst. 5 zák. č.
549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel. Poplatková
povinnost skutečně vzniká současně s podáním žaloby, z této
skutečnosti však vyplývá jednoznačný závěr, že úkon, který je
povinen žalobce učinit, tj. zaplacení soudního poplatku je vázán
na osobu poplatníka, nikoli, jak se mylně domnívá účastník řízení,
na právního zástupce žalobce, kterému byla udělena plná moc
k zastupování žalobce v daném sporu. Stejný právní závěr ostatně
zaujal Ústavní soud i ve věci právně a skutkově totožné,
uveřejněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 24.1.2000, pod sp.zn.
IV.ÚS 238/99, na jehož odůvodnění II. senát Ústavního soudu rovněž
odkazuje.
Možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného
soudu ve smyslu čl.36 odst.1 Listiny musí být zejména v případě
správního soudnictví plně respektována tím, že ve smyslu ust. §
49 odst.1, věta druhá o.s.ř., je nutné zaslat písemnou výzvu
k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci, ale
i stěžovateli (žalobci) samotnému, neboť on je tou osobou, která
má ve smyslu již citovaných ustanovení zákona o soudních
poplatcích v návaznosti na § 49 odst.1 o.s.ř. něco vykonat.
Zastavení řízení Krajským soudem v Ústí n. Labem o správní
žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje jak porušení
cit. ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., tak i porušení práva
navrhovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 1
Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, který stanoví, že soudy jsou
povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem
poskytovaly ochranu právům při vědomí současné právní úpravy, kdy
v tzv. "správním soudnictví" není možné se domáhat nápravy
rozhodnutí o zastavení řízení u dalšího, věcně a místně
příslušného soudu.
Ústavní soud v souladu se skutkovými a právními závěry
v projednávané ústavní stížnosti návrhu ve smyslu ust. § 82 odst.
1, odst. 3 písm. a) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, zcela vyhověl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. září 2000
|
|