Ústavní soud
rozhodl v senátě v právní věci navrhovatelky
společnosti F. C. LTD., Spojené Království Velké Británie
a Severního Irska, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, za
účasti Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1.
2001, čj. 42 K 233/99-767, se zrušuje.
Návrh, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci
Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces,
a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl
o procesním nástupnictví společnosti J & T B., a.s., na místo
JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle
§ 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se zamítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala
podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve
znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka, s odvoláním na
porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové. Domáhá se dále, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu
v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý
proces, a přikázal tomuto soudu, aby obnovil stav před porušením
a rozhodl o procesním nástupnictví společnosti J & T B., a.s., na
místo JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42
K 233/99, dle § 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
(dále jen "o.s.ř.").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis
Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 42 K 233/99, z něhož
zjistil následující:
Usnesením ze dne 24. 1. 2000, čj. 42 K 233/99-187, rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové, že se na majetek dlužníka T.
- všeobecný investiční fond, a.s., (dále jen "úpadce"), prohlašuje
konkurs. Správcem konkursní podstaty byl ustanoven Mgr. R. Ústavní
soud ověřil, že stěžovatelka i JUDr. C. přihlásili pohledávky za
úpadcem a jsou tak účastníky řízení o konkursu. Na č.l. 755 spisu
je založeno "oznámení o postoupení pohledávky" podepsané JUDr. I.
C. a doručené soudu 19. 1. 2001. Ten v něm oznamuje, že na základě
smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel jako postupitel,
byly pohledávky přihlášené do konkursního řízení, vedeného pod
sp. zn. 42 K 233/99, ve výši 4.528.505,43 Kč postoupeny
společnosti J & T B., a.s. Současně navrhl, aby se současný
vlastník (nejvyšší zjištěné) pohledávky stal na místo něho
i zástupcem věřitelů.
Napadeným rozhodnutím odvolává Krajský soud v Hradci Králové
zástupce věřitelů JUDr. I. C. a zástupcem věřitelů ustavuje
J & T B., a.s. V odůvodnění odkázal na shora uvedené oznámení
JUDr. C. a uvedl, že podle § 11 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání (dále jen "zák. o konkursu a vyrovnání")
rozhodl výše uvedeným způsobem.
Stěžovatelka napadla uvedené usnesení projednávanou ústavní
stížností, v níž tvrdí, že obecný soud nedodržel zákonem stanovený
postup při procesním nástupnictví, obsažený v ustanovení § 107a
odst. 1 o.s.ř., dle něhož, má-li žalobce za to, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž
v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby
nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo
dosavadního účastníka. Uvedeného ustanovení je v projednávaném
případě třeba použít s ohledem na § 66a zákona o konkursu
a vyrovnání, který stanoví, že ustanovení o.s.ř. se použijí
přiměřeně, nestanoví-li zákon o konkursu a vyrovnání jinak.
V projednávané věci zákon "jinak nestanoví", proto je třeba
ustanovení § 107a o.s.ř. aplikovat. K samotnému ustanovení § 107a
o.s.ř. odkazuje stěžovatelka na důvodovou zprávu k návrhu zák. č.
30/2000 Sb., novela o.s.ř., kterou bylo uvedené ustanovení do
o.s.ř. doplněno. Dovozuje ovšem, že i před účinností uvedené
novely bylo doktrinálním výkladem dovozováno, že v případě
singulární sukcese může dojít k procesní sukcesi jen na základě
rozhodnutí soudu. Existuje opačné stanovisko, že k procesní
sukcesi při singulární hmotněprávní sukcesi dochází ex lege,
v jehož prospěch bylo argumentováno tím, že takovým převodem
přecházejí na nabyvatele veškerá práva spojená s předmětem
převodu, a tedy i práva procesní. To ovšem odporovalo projednací
a dispoziční zásadě, na které je vystavěno řízení sporné.
Stěžovatelka se domnívá, že JUDr. C. měl navrhnout, aby postupník,
J & T B., a.s., vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka,
a to před vydáním napadeného rozhodnutí. Soudu by dále musela být
doručena smlouva o postoupení pohledávky jako příloha tohoto
návrhu, coby důkaz právní skutečnosti, s níž právní předpisy
spojují převod práva, a J & T B., a.s., by musela vyjádřit svůj
souhlas s nastoupením na místo účastníka řízení za JUDr. C.
Stěžovatelka dále dovozuje, že pokud bylo soudu doručeno shora
uvedené oznámení o postoupení pohledávky, měl soud postupovat dle
§ 5, příp. § 118a odst. 4 o.s.ř. a JUDr. C. poučit o možnosti
podat návrh dle § 107a o.s.ř. Žádný návrh podle ustanovení § 107a
o.s.ř. ovšem podán soudu nebyl. Konkursní soud tedy nepřezkoumal
právní titul nabytí práva, který má vliv na aktivní věcnou
legitimaci, a zatížil konkursní řízení vadou, kterou zkrátil
procesní práva stěžovatelky. Soud se přitom o postoupení
pohledávky dozvěděl z oznámení JUDr. C. dne 19. 1. 2001, v němž
ale není uvedeno datum, kdy byla údajná smlouva o postoupení
pohledávky uzavřena. Proto měl postupovat dle o.s.ř. platného od
1. 1. 2001, protože soud je vždy vázán procesním předpisem
v účinném znění. Nad rámec uvedeného stěžovatelka uvádí, že soud
by musel učinit rozhodnutí o procesním nástupnictví i v době před
1. 1. 2001, kdy o.s.ř. výslovnou úpravu procesního nástupnictví
v případě singulární sukcese neobsahovalo, avšak z dispoziční
zásady sporného řízení takový postup jednoznačně vyplýval.
Stěžovatelka přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR,
sp. zn. 33 Cdo 1414/98. Poukazuje také na skutečnost, že dle
obsahu konkursního spisu nebylo ani JUDr. C. ani J & T B., a.s.,
prokázáno, že nastala právní skutečnost, jež způsobila převod
práva, a že J & T B., a.s., souhlasí se změnou účastníků
konkursního řízení a se svým vstupem do procesního postavení JUDr.
C. jako účastníka konkursního řízení úpadce. Před vydáním
napadeného rozhodnutí konkursního soudu tedy nebyla splněna žádná
z nezbytných podmínek, vyžadovaných ustanovením § 107a o.s.ř.
Konkursní soud porušil dále zásadním způsobem procesní postup,
protože neprovedl nutné dokazování stran postoupení pohledávky
dříve, než vydal napadené usnesení. Nesplnil tím povinnost
přezkoumat, zda odpovídá tvrzená skutečnost hmotnému právu. Proto
zatížil konkursní řízení vadou, která porušila rovnost účastníků
řízení. Napadené rozhodnutí nemohlo zhojit nedostatky při
rozhodování o procesním nástupnictví, neboť není rozhodnutím dle
§ 107a o.s.ř. a zástupcem konkursních věřitelů nelze jmenovat
osobu, která není účastníkem konkursního řízení. J & T B., a.s.,
tedy není procesním nástupcem konkursního věřitele JUDr. C. a jako
taková nemohla být ustavena zástupcem konkursních věřitelů úpadce.
Pokud soud nerozhodl podle § 107a o.s.ř., ale napadeným usnesením,
jež není rozhodnutím o procesním nástupnictví a není proti němu
přípustný opravný prostředek, zatížil konkursní řízení závažnou
procesní vadou a zkrátil práva účastníků konkursního řízení.
Porušil jejich právo na spravedlivý proces. Pokud by soud totiž
postupoval v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř., byla by proti
jeho rozhodnutí možná obrana cestou odvolání. Soud svým postupem
odňal stěžovatelce právo podat odvolání a zabránil jí jednat před
soudem. Soud také, dle přesvědčení stěžovatelky, překročil své
pravomoci a jednal v rozporu s § 11 zákona o konkursu a vyrovnání.
Vzhledem k tomu, že J & T b., a.s., není účastníkem řízení, neboť
nebylo rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví, nemůže být ani
zástupcem konkursních věřitelů. Soud nenechal na schůzi věřitelů
dne 2. 10. 2000 zvolit náhradníka zástupce věřitelů, ač tak mohl
učinit. Připustil tak situaci, kdy není v průběhu konkursního
řízení ustaven věřitelský orgán. Tuto situaci měl soud řešit řádně
tak, aby vyhověl zásadě konkursního řízení, dle níž si konkursní
věřitelé volí své zástupce na schůzi věřitelů. Měl proto splnit
svoji povinnost a nařídit novou volbu zástupců. To však až poté,
co by provedl procesní úkony, které stěžovatelka uvedla.
Podle ustanovení § 32 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Hradci
Králové, a vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané
ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že dle jeho názoru
nedošlo k pochybení, když nebylo ustanovení § 107a o.s.ř.
aplikováno. Domnívá se, že použití uvedeného ustanovení není
v rámci konkursního řízení na místě. Pokud by soud měl vždy
v případě převodu či přechodu pohledávky vydávat na návrh
původního věřitele rozhodnutí dle uvedeného ustanovení, měl by je
také doručit všem účastníkům a tento postup by v případě konkursů
s větším počtem věřitelů vedl k neúměrnému prodlužování
konkursního řízení i ke zvyšování nákladů státu. Soud proto poté,
co byl vyrozuměn o postoupení pohledávky, pokračoval v řízení
s novým nositelem pohledávky jako s účastníkem řízení. Soudu pak
nic nebránilo, aby podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona o konkursu
a vyrovnání ustanovil věřitelům nového zástupce. Soud má dále za
to, že stěžovatel by nebyl legitimován k podání odvolání proti
případnému rozhodnutí dle ustanovení § 107a o.s.ř., neboť jeho
práva nemohla být změnou v osobě jiného věřitele nijak dotčena,
a to zejména, pokud jde o míru jeho uspokojení v konkursu.
Panu JUDr. I. C., byla výzva k vyjádření se k ústavní
stížnosti zaslána dne 19. 4. 2001. Jelikož adresát nebyl zastižen,
písemnost byla uložena a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má
písemnost vyzvednout. Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46
o.s.ř., použitého subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla písemnost doručena.
K ústavní stížnosti se však nevyjádřil.
Společnost J & T, a.s., byla k vyjádření vyzvána Ústavním
soudem přípisem ze dne 18. 4. 2001. Podáním ze dne 4. 5. 2001 se
svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 19 spisu).
Společnost T. - všeobecný investiční fond, a.s., byla
k vyjádření vyzvána přípisem Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001.
Uvedený přípis se nepodařilo adresátovi doručit. Dle údajů pošty
se adresát odstěhoval bez udání adresy. Ústavní soud jej nicméně
doručil pánům B., M. a P. (viz dále), tedy fyzickým osobám,
o nichž je Ústavnímu soudu podle obsahu spisu krajského soudu
známo, že jsou oprávněni za uvedenou společnost jednat. S ohledem
na ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (ve spojení s § 63 zák. č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu) proto považuje přípis za řádně
doručený. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Mgr. M. R., advokát, byl k vyjádření vyzván přípisem
Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001. K ústavní stížnosti se
vyjádřil dne 5. 6. 2001, zastoupen advokátem JUDr. J. B.,
Advokátní kancelář se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové.
Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, neboť postupem
soudu nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na
spravedlivý proces takovou intenzitou, jež by vyústila v jeho
omezení. Napadené rozhodnutí je dle jeho názoru v souladu se
zákonem. Aplikace ustanovení § 107a o.s.ř. není možná
v případech, kdy okruh účastníků je vymezen ustanovením § 94 odst.
2 o.s.ř., tedy, vychází-li z hmotného práva. Pokud stěžovatel
uvádí, že v případě postupu dle uvedeného ustanovení by mu
svědčilo právo podat opravný prostředek, pak dle názoru Mgr. R.
nemá tento názor oporu v zákoně. Uvedené právo by stěžovatel
neměl, neboť by nebyl účastníkem řízení. Uvádí také, že schůze
věřitelů konaná dne 19. 3. 2001 souhlasila s tím, že zástupcem
věřitelů je konkursní věřitel J & T B., a.s.
Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové bylo jako
vedlejší účastník k vyjádření se k ústavní stížnosti vyzváno
přípisem ze dne 16. 5. 2001, neboť Ústavní soud zjistil, že dne
19. 4. 2001 vstoupilo dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) o.s.ř.
do řízení o projednávané věci. Vyjádřilo se přípisem ze dne 4. 6.
2001. Uvádí, že ústavní stížnosti nelze upřít oprávnění, pokud
poukazuje na nedostatky konkursního řízení se zřetelem k postupu
soudu podle ustanovení § 107a o.s.ř. Navrhuje, aby ústavní
stížnosti bylo vyhověno. Napadené usnesení krajského soudu je
rozhodnutím procesním, má však úzkou souvislost s tím, že původní
zástupce věřitelů oznámil před vydáním rozhodnutí soudu, že svou
pohledávku, uplatněnou v konkursním řízení, postoupil právě nově
ustanovenému zástupci. Tato skutečnost by mohla mít zásadní vliv
na rozhodnutí o případném odvolání proti usnesení soudu prvého
stupně o postupu dle § 107a o.s.ř., pokud by spis obsahoval doklad
o uzavření platné smlouvy o cesi. V rámci řízení před Ústavním
soudem by se pak tato skutečnost mohla odrazit v úvaze o tom,
jakou intenzitou bylo zasaženo do ústavně zaručených práv. Dle
názoru uvedeného vedlejšího účastníka měl soud postupovat podle
ustanovení § 107a o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že již proběhlo
přezkumné jednání, kde byla pohledávka původního věřitele zjištěna
a ostatním věřitelům marně uplynula lhůta stanovená zákonem
k podání excindační žaloby dle § 19 zákona o konkursu a vyrovnání.
Považuje rozhodnutí soudu za natolik intenzivní zásah do práv
stěžovatele, že opravňuje napadené rozhodnutí zrušit.
Pan M. K.byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001.
Přípisem ze dne 21. 5. 2001 Ústavnímu soudu sdělil, že pohledávku
vůči úpadci T. - všeobecný investiční fond, a.s., postoupil včetně
příslušenství a práv z ní vyplývajících dne 14. 3. 2001
společnosti M. F., LTD. Přestal tím být věřitelem úpadce.
Společnost U. B., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne
17. 5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení
vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 60 spisu).
Pan M. Č., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost R. Brno, s.r.o., byla k vyjádření vyzvána přípisem
ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu
nevyjádřila.
Společnost I., a.s. v likvidaci, Brno, byla k vyjádření
vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se
k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní M. O-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan P. N., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan M. B., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan D. P., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Jelikož adresát nebyl zastižen, písemnost byla uložena
a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má písemnost vyzvednout.
Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46 o.s.ř., použitého
subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, byla písemnost doručena. K ústavní stížnosti se nevyjádřil.
Pan J. M. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost F. R., a.s. byla k vyjádření vyzvána přípisem ze
dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 23. 5. 2001 se svého postavení
vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 56-57 spisu).
Advokátní kancelář V., K., Š. a spol., byla k vyjádření
vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se
k obsahu návrhu nevyjádřila.
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, okresní
pobočka v Hradci Králové, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne
17. 5. 2001. Podáním ze dne 5. 6. 2001 se svého postavení
vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 73 spisu).
Společnost I. S. I., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne
17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu
nevyjádřila.
Paní B. S-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní M. K-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan V. S. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Finanční úřad v Hradci Králové byl k vyjádření vyzván
přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu
návrhu nevyjádřil.
Pan Mgr. J. H., Advokátní kancelář, byl k vyjádření vyzván
přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu
návrhu nevyjádřil.
Paní J. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení vedlejšího
účastníka vzdala (č.l. 64 spisu).
Paní V. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní L. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Podáním ze dne 29. 5. 2001 se svého postavení vedlejšího
účastníka vzdala (č.l. 59 spisu).
Paní H. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan Mgr. R. P. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.
2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan JUDr. J. G., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17.
5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost E. E. I., Ltd., byla k vyjádření se k ústavní
stížnosti vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Uvedený přípis se
Ústavnímu soudu nepodařilo doručit. Dle údajů pošty se vedlejší
účastník odstěhoval. Ústavní soud požádal o ověření adresy
právního zástupce uvedené společnosti v řízení před krajským
soudem, JUDr. V. L. Dle jeho sdělení ze dne 15. 6. 2001 (č.l. 78
spisu) se adresa, na niž bylo doručováno, shoduje s adresou
uvedenou v plné moci. Pouze ji doplnil o údaj "Suite 12493"
a Ústavnímu soudu postoupil kopii výpisu z obchodního registru.
Ani na takto doplněnou adresu se Ústavnímu soudu nepodařilo
písemnost doručit. Požádal proto dne 10. 12. 2001 o zjištění
adresy Zastupitelský úřad ČR v Londýně. Nicméně, ani touto cestou
jinou adresu vedlejšího účastníka nezjistil. Podle ustanovení §
29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná
opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému
ustanovil proto Ústavní soud vedlejšímu účastníku jako opatrovníka
E. H-ovou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8, Brno.
Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému
opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě stanovené
k vyjádření neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.
Společnost M. G. & CO.LIMITED, byla k vyjádření se k ústavní
stížnosti vyzvána opakovaně. Uvedené výzvy se jí ovšem nepodařilo
na adresu soudu známou doručit. První z nich byla vypravena dne
17. 5. 2001. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neobdržel doklad
o doručení a reklamace nebyla dle sdělení pošty možná, pokusil se
ji doručit znovu. Druhá výzva byla vypravena dne 18. 12. 2001,
doručit se ji ovšem opět nepodařilo. Podle ustanovení § 29 odst.
3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná
opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému
proto Ústavní soud ustanovil vedlejšímu účastníku jako opatrovníka
JUDr. S. P-nou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8,
Brno. Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému
opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě stanovené
k vyjádření neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.
Společnost R. T. C. S. LTD., Nassau, Bahamas, byla
k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu
určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Společnost M. F., LTD. byla k vyjádření vyzvána opakovaně.
Uvedené výzvy se jí ovšem nepodařilo na adresu soudu známou
doručit. První z nich byla vypravena dne 12. 6. 2001. Vzhledem
k tomu, že Ústavní soud neobdržel doklad o doručení a reklamace
nebyla dle sdělení pošty možná, pokusil se ji doručit znovu. Druhá
výzva byla vypravena dne 8. 1. 2001, doručit se ji ovšem opět
nepodařilo. Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení
s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může
předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření, ustanovit účastníku,
jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,
opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud
ustanovil společnosti M. F., LTD. jako opatrovníka Mgr. A.
C-ovou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8, Brno.
Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému
opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě k tomu stanovené
neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není
oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že
není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud
soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny nemůže na
sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl.
83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil,
že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být
v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy
páté Listiny a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného
základního práva. Ústavní soud shledal, že právě k takovému zásahu
do ústavně garantovaného práva v projednávaném případě došlo.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti kritizuje postup
obecného soudu, jenž rozhodl o odvolání původního zástupce
věřitelů a současně o ustanovení nového zástupce věřitelů po
údajném postoupení pohledávky, aniž by postupoval dle ustanovení
§ 107a o.s.ř. Stěžovatelka v postupu obecného soudu spatřuje
porušení svého práva na spravedlivý proces.
Podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve
stanovených případech u jiného orgánu. Soudce je při svém
rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je
součástí právního řádu (čl. 95 Ústavy) a státní moc lze uplatňovat
jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem,
který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
Podle ustanovení § 66a zákona o konkursu a vyrovnání má soud
ve věcech konkursu či vyrovnání použít přiměřeně ustanovení
o.s.ř., "nestanoví-li tento zákon jinak". Zákon o konkursu tedy
stanovuje pravidlo pro postup soudu v případech, kdy sám
neobsahuje příslušnou právní úpravu. Toto pravidlo, jak v daném
případě postupovat, není jen požadavkem vyplývajícím ze zákona
o konkursu, ale je současně i oním "stanoveným postupem", ústavně
garantovaným čl. 36 Listiny, a oním "způsobem, který zákon
stanoví", jež jako imperativ vyžaduje pro výkon státní moci čl.
2 odst. 2 Listiny. V projednávané věci zákon o konkursu "jinak
nestanoví", neboť ustanovení týkající se singulární sukcese sám
neobsahuje. V daném případě je tedy nikoli možností, ale
povinností soudu přiměřeně příslušná ustanovení o.s.ř. použít.
Takto by ostatně zajisté postupoval například v případě smrti
některého z věřitelů, tedy za situace v zásadě srovnatelné. Pokud
ovšem je třeba takto postupovat v případech univerzální sukcese,
tím spíše je nezbytné uvedený postup dodržet v případě sukcese
singulární. "Přiměřeným" je přitom takové použití právních
předpisů, které šetří jejich účel a smysl. Krajský soud v této
souvislosti ve svém vyjádření namítal, že pokud by měl vždy
v případě převodu či přechodu pohledávky vydávat na návrh
původního věřitele rozhodnutí dle § 107a o.s.ř., tento postup by
v případě konkursů s větším počtem věřitelů vedl k neúměrnému
prodlužování konkursního řízení a vedl by i ke zvyšování nákladů
státu. Přiměřenost použití o.s.ř. ovšem neznamená oprávnění soudu
rozhodovat, zda bude nebo nebude, například s ohledem na některé
z cílů konkursního řízení, příslušná ustanovení o.s.ř. aplikovat.
Jak již bylo uvedeno, Listina zakotvuje povinnost soudu postupovat
zákonem stanoveným způsobem (čl. 2 odst. 2, resp. 36 Listiny).
Pouze v rámci aplikace příslušných ustanovení o.s.ř. pak může
obecný soud k cílům konkursu přihlížet. Pokud tedy obecný soud za
daných okolností zohlednil některé z cílů konkursního řízení
a nadřadil je povinné přiměřené aplikaci příslušných ustanovení
o.s.ř., považuje Ústavní soud tento postup za neústavní, neboť jde
o extrémní, z mezí ústavnosti vybočující, výklad ustanovení § 66a
zákona o konkursu. V rovině ústavnosti nelze chápat právo na
spravedlivý proces jako právo podřízené požadavku na rychlé,
efektivní řízení, jakkoli je i právo na rozhodnutí v přiměřené
lhůtě garantováno ústavně (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod ve spojení s článkem 10 Ústavy
v platném znění). Požadavek rozhodování v přiměřené lhůtě nemůže
vyloučit aplikaci předpisu, jenž aplikován býti má. K takovému
omezení jednoho ústavně zaručeného práva na úkor jiného není soud
oprávněn. V soudním řízení je zajisté třeba přihlížet k tomu, aby
nedocházelo k prodlužování řízení a je třeba dbát na jeho
hospodárnost, jak argumentoval obecný soud. Uvedené námitky
samotné ovšem nemohou odůvodnit vyloučení zákonného postupu
(přiměřeného použití o.s.ř.), garantovaného Ústavou.
Obecný soud tedy měl přiměřeně použít ustanovení o.s.ř.,
v daném případě zejména jeho ustanovení § 107a. Podle odstavce
prvého uvedeného ustanovení má-li žalobce za to, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž
v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby
nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo
dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
Dle druhého odstavce soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená
v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na
místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na
jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby
zůstávají zachovány. Soud měl ověřit, zda jsou podmínky uvedené
v ustanovení § 107a o.s.ř. naplněny, zvláště, zda byl podán návrh
ve smyslu § 107a a zda bylo (v provedeném dokazování) zjištěno, že
po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy
spojují převod či přechod práva nebo povinností účastníka řízení,
o něž v řízení jde. Pak teprve mohl rozhodnout, že namísto
dosavadního účastníka vstupuje do řízení nový subjekt, jemuž byla
pohledávka postoupena. Aniž by takto rozhodl, nemohl soud
automaticky bez dalšího zacházet s J & T B., a.s., jako
s účastníkem řízení a určit ji napadeným usnesením novým zástupcem
věřitelů. J & T B., a.s., doposud účastníkem řízení není. Nemůže
tedy v řízení figurovat jako zástupce věřitelů, a to bez ohledu
na skutečnost, že věřitelé nevyužili možnosti zvolit si zástupce
nového, jak argumentuje obecný soud.
Ústavní soud, v návaznosti na svou ustálenou judikaturu, je
ve vztahu k obecným soudům svou činností povolán k tomu, aby dbal
na procesní čistotu soudního řízení. Procesní čistota v řízení
před orgány veřejné moci, a to zejména před soudy, je nejen
zákonným, ale současně také ústavním principem, jehož postuláty
nelze přehlížet nebo obcházet. Ústavní soud, vědom si svého
postavení strážce ústavnosti, ve své rozhodovací činnosti
upřednostňuje materiální (a nikoli formální) pojetí právního
státu. Takto, nikoli formálně, nahlíží i na nezbytnost dodržení
principu procesní čistoty. Nejde tedy o nutnost dodržení principu
právní čistoty chápaného jako hodnota sama o sobě, ale o dosažení
"právně čistého" procesu, v němž nedochází k zásahům do práv jeho
účastníků. V projednávané věci, aniž by Ústavní soud jakkoli
předjímal možné důsledky rozhodnutí soudu, by postup podle
ustanovení § 107a o.s.ř. mohl účastníkům otevřít procesní prostor,
v rámci něhož by mohli uplatnit svá procesní práva. A opačně,
pokud soud nepostupoval zákonem stanoveným postupem, zcela pominul
zákonem stanovený procesní postup v případě singulární sukcese,
s J & T Bankou, a.s., jednal bez dalšího jako s účastníkem řízení
a určil ji také zástupcem věřitelů, tímto svým rozhodnutím
realizaci jejich procesních práv zcela vyloučil. Tím tedy ovlivnil
i jejich celkové postavení jako účastníků řízení. Takový zásah
mohl mít podle Ústavního soudu relevantní důsledky z pohledu
ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Obecný soud tak
vykročil z mezí a zásad spravedlivého procesu stanovených
v článcích 36 a násl. Listiny. Ústavní soud proto dospěl k závěru,
že postupem obecného soudu došlo k porušení ústavně zaručených
základních práv a svobod stěžovatelky jako účastnice takto vadného
řízení.
Ústavní soud ovšem nemohl vyhovět návrhu stěžovatelky, jímž
se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci
Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces,
a přikázal tomuto soudu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl
o procesním nástupnictví společnosti J & T B., a.s., na místo
JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle
§ 107a o.s.ř. Jak bylo výše rozvedeno, Ústavní soud poté, kdy
přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo,
zjistil, že vydáním napadeného usnesení bez předchozího rozhodnutí
o procesním nástupnictví došlo k porušení práv stěžovatelky.
Důvodem porušení bylo tedy pravomocné rozhodnutí v řízení, jehož
byla stěžovatelka účastníkem, a nikoli jiný zásah orgánů veřejné
moci. Tomuto zjištění proto koresponduje i postup dle ustanovení
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, dle něhož Ústavní
soud napadené usnesení ruší. Jako obiter dictum Ústavní soud
dodává, že ani není v jeho pravomoci (čl. 87 Ústavy) přikazovat
obecnému soudu, aby postupoval určitým procesním způsobem.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo než
ústavní stížnosti vyhovět a napadené usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, zrušit,
a ve zbylé části ústavní stížnost zamítnout [§82 odst. 1, odst.
2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 5. listopadu 2002
|
|