Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Alians Group s.r.o., IČO 28450841, sídlem Londýnská 379/73, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, sídlem Masarykova 1680/110, Ústi nad Labem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2022 č. j. 25 Cdo 2342/2021-125, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou včas [§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek.
2. V záhlaví citovaným zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo podle názoru stěžovatelky k nezákonnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky tak, jak má na mysli čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem dovolacího soudu byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody. Konkrétně bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu, který zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021 č. j. 58 Co 156/2021-105 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka polemizuje s jeho právním názorem uvedeným v odůvodnění rozsudku, že stěžovatelka jako nájemce (podnájemce) odpovídá za škodu s ohledem na skutečnost, že zanedbala dohled, resp. nedoložila, že by takový dohled nezanedbala. Poukazuje na to, že v úvahách Nejvyššího soudu se navíc směšuje odpovědnost objektivní, odpovědnost za zanedbání prevence a za porušení povinnosti, ale není zde vyložen nový institut v právním řádu, a to odpovědnost za nahodilou událost. Argumentaci judikaturou Nejvyššího soudu považuje za nepřiléhavou. Stěžovatelka navrhla, aby nálezem bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností zrušeno a připojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu z důvodu poměrně významné majetkové újmy.
4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
5. Dle § 35 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§ 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
6. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 uložil stěžovatelce povinnost Kooperativě pojišťovně, a.s. Vienna Insurance Group (dále jen "žalobkyně") zaplacení částky 264 366 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně vyplatila na pojistném plnění požadovanou částku poškozené CK SIAM TRAVEL INT s.r.o. v souvislosti se škodou, která vznikla na jejím majetku v důsledku vytopení nebytového prostoru, kdy došlo k poškození vybavení kanceláře.
7. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 58 Co 156/2021-105 změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl. Žalobkyni uložil zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 70 276 Kč za řízení před obvodním soudem a za řízení před odvolacím soudem 24 931,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
8. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je dle § 237 občanského soudního řádu přípustné pro posouzení otázky odpovědnosti nájemce za škodu způsobenou protečením vody do níže položeného nebytového prostoru, protože řešení dovolacích otevřených právních otázek, na kterých spočívá rozhodnutí, není správné. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil dle § 243e odst. 1 občanského soudního řádu a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 243e odst. 2 věta první občanského soudního řádu a vyslovil závazný právní názor.
9. V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí a vráceno městskému soudu k dalšímu řízení. V řízení před odvolacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatelka je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat se všemi svými procesními právy.
10. Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. II. ÚS 2953/07, usnesení ze dne 23. 6. 2020, III. ÚS 1650/20; dostupné na http://nalus.usoud.cz].
11. Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
12. Pokud se týká návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že tento návrh má akcesorickou povahu, to znamená, že je možno je podat jen ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud v tom smyslu, že pokud je ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí [srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94 (U 2/3 SbNU 3132), usnesení ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 3291/15].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2023
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj
|
|