II.ÚS 632/16 ze dne 7. 4. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti K. M. a K. S., t. č. ve Vazební věznici P. O. BOX 170, 371 56 České Budějovice, zastoupených Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, proti nečinnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci vedené pod sp. zn. 1 Nt 2/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé uvedli, že jsou státními příslušníky Ukrajiny a v současné době se nachází ve výkonu předběžné vazby (§ 94 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), do které byli vzati usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2014 č. j. 1 Nt 2/2014-14 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2014 č. j. 14 To 43/2014-47. Vydávací řízení je vedeno na základě žádosti ukrajinských orgánů o jejich vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu, neboť stěžovatelé jsou podezřelí ze spáchání zločinu nelegálního pohybu osob přes státní hranice Ukrajiny. Souběžně s vydávacím řízením běží i azylové řízení, neboť oba stěžovatelé podali žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Ve věci samé stěžovatelé uvedli, že jejich první žádost o propuštění z výkonu předběžné vazby byla v říjnu 2014 zamítnuta. O propuštění požádali opětovně dne 19. 10. 2015, o jejich žádosti však Krajský soud v Českých Budějovicích nerozhoduje s vysvětlením, že soudní spis si dne 16. 10. 2015 vyžádalo Ministerstvo spravedlnosti. Stěžovatelé se proti tomuto postupu ohradili, poukázali na povinnost orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a § 73a tr. řádu, a opakovaně žádali Krajský soud v Českých Budějovicích, aby o jejich žádosti o propuštění z předběžné vazby neprodleně rozhodl. Stěžovatelé mají za to, že v situaci, kdy se již šestnáct měsíců nachází v předběžné vazbě, aniž by příslušný soud přezkoumal důvody pro trvání dalšího výkonu, dochází k porušování jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), principu minimalizace zásahů do osobní svobody plynoucího z čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny a práva na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 38 odst. 2 Listiny. Vzhledem k nečinnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou stěžovatelé přesvědčeni, že za daného stavu je o jejich propuštění z předběžné vazby oprávněn rozhodnout Ústavní soud. Navrhli proto, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nt 2/2014 byla porušena jejich ústavně zaručená práva, a aby rozhodl o jejich propuštění z vazby na svobodu.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu předmětu ústavní stížnosti, vždy zkoumá nejen splnění všech formálních náležitostí kladených na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ale i to, zda je přípustná. Ústavní stížnost je ve vztahu k ostatním standardním procesním institutům subsidiárním prostředkem; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky stanovené obecným právem. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí.

V případě tvrzených průtahů či nečinnosti soudu v soudním řízení je takovým procesním prostředkem návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), jehož prostřednictvím lze reagovat a napravit případné průtahy v řízení již v rámci soustavy obecného soudnictví a v okamžiku, kdy jsou aktuální. Z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považuje Ústavní soud (po 1. 7. 2004) využití institutu "návrhu na určení lhůty" za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy, neboť jde o institut, který svým smyslem a účelem je přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy (k tomu srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 180/04 ze dne 17. 8. 2004, N 112/34 SbNU 157, nález sp. zn. III. ÚS 2979/09 ze dne 13. 5. 2010, N 107/57 SbNU 377,nález sp. zn. I. ÚS 2427/11 ze dne 15. 2. 2012, N 33/64 SbNU 349, usnesení sp. zn. I. ÚS 2966/10 ze dne 31. 1. 2011, usnesení sp. zn. I. ÚS 3245/11 ze dne 15. 11. 2011, usnesení sp. zn. III. ÚS 2875/12 ze dne 19. 12. 2012 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

K dotazu Ústavního soudu stěžovatelé v podání ze dne 5. 4. 2016 sdělili, že návrh ve smyslu ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích v řízení neuplatnili. Uvedli, že i přes jejich aktivní přístup Krajský soud v Českých Budějovicích nekonal, na čemž by dle jejich přesvědčení výzva k určení lhůty k provedení procesního úkonu nic nezměnila.

Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, přípustnost ústavní stížnosti v případě tvrzených průtahů v probíhajícím řízení je striktně vázána na předcházející využití postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. Tato podmínka platí i v projednávané věci, a proto usilují-li stěžovatelé o ochranu svých ústavně zaručených práv, je třeba, aby tak činili stanoveným procesním postupem.

K jejich přesvědčení o bezúčelnosti takového postupu je třeba uvést, že pokud stěžovatel využije všechny procesní prostředky poskytnuté právním řádem, aby čelil pokračující nečinnosti obecného soudu, konkrétně návrhem na určení procesní lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích, a soud přesto zůstane pasivní, je na Ústavním soudu, aby zvážil svůj zásah. Již dříve totiž judikoval, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby jeho principy (zakotvené v Listině a Úmluvě) byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94 ze dne 14. 9. 1994, N 42/2 SbNU 35). Uvedené lze beze zbytku vztáhnout i na okolnosti, kterými Krajský soud v Českých Budějovicích "omlouvá" svoji nečinnost.

S ohledem na zjištěnou nepřípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k tvrzeným průtahům v řízení o žádosti o propuštění stěžovatelů z předběžné vazby se Ústavní soud nezabýval návrhem na jejich propuštění z vazby na svobodu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2016


Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka