Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti společnosti BÖGL a KRÝSL, k.s., se sídlem Dvořákova 998, Dobřany, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 122/2020-12743 ze dne 8. 10. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem č. j. 20 T 130/2010-12383 ze dne 6. 11. 2019 zprostil obžaloby deset obžalovaných v trestní věci týkající se železniční havárie způsobené pádem mostu. Tento rozsudek Krajský soud v Ostravě napadeným rozhodnutím zrušil (výrok I.) a ohledně pěti obžalovaných věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.), zatímco zbylých pět zprostil obžaloby (výrok III.).
2. Stěžovatelka ústavní stížností napadá výrok II. a částečně výrok III. rozhodnutí krajského soudu. Uvádí, že obžaloby neměl být zproštěn J. V., neboť byl v obdobném postavení jako další obžalovaní a následkem jeho zproštění bude ztíženo objasňování skutkového stavu u nalézacího soudu. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud nepřípustně zavázal okresní soud k určitému hodnocení důkazů. Napadeným rozhodnutím bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejích základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
4. Ačkoli se stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje za poškozenou, v napadeném rozhodnutí mezi poškozenými uvedena není. Podle napadeného rozhodnutí navíc vůbec nebyla účastníkem daného trestního řízení. Její základní práva tedy napadeným rozhodnutím nemohla být přímo dotčena.
5. Ústavní soud v minulosti v ojedinělých případech připustil, aby se proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které účastníkem řízení nebyly, přičemž dané rozhodnutí pak může být považováno za jiný zásah orgánu veřejné moci [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 768/06 ze dne 12. 12. 2006 (N 224/43 SbNU 505); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Jde však toliko o výjimku z pravidla, podle něhož aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí má pouze ta osoba, která byla účastníkem v řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno.
6. V tomto smyslu Ústavní soud v projednávaném případě žádné výjimečné okolnosti neshledal a ani stěžovatelka v ústavní stížnosti nevysvětluje, jak přesně mohlo být zasaženo do jejích základních práv, jestliže nebyla účastníkem řízení. Převážná část její argumentace se týká spíše případného zásahu do práv některých obžalovaných než do jejích vlastních. Nicméně ústavní stížnost je v právním řádu chápána jako prostředek individuální právní ochrany, a nelze ji tudíž podat ve prospěch třetí osoby [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/17 ze dne 30. 6. 2017].
7. Z výše uvedených důvodů tak Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2021
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka
|
|