III.ÚS 1107/16 ze dne 30. 9. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Karla Šimka, zastoupeného Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem, sídlem Plzeňská 2095/150, Praha 5, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ke kterému mělo dojít v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 77 T 7/2011, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 2. 2016, stěžovatel napadl jiný zásah orgánu veřejné moci, ke kterému mělo dojít v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 77 T 7/2011, a to tím, že jeho vazba v tomto řízení trvala 34 měsíců a 16 dní.

2. Jak stěžovatel uvádí, do vazby byl vzat dne 30. 11. 2010 a propuštěn z ní byl dne 16. 10. 2013. Orgány činné v trestním řízení přitom dle stěžovatelova názoru v jednotlivých vazebních rozhodnutích přičítaly příliš velkou váhu hrozbě vysokého trestu a naopak se nedostatečně zabývaly jeho námitkami. Ačkoliv při delším trvání vazby musí obecné soudy argumentovat existencí zesílených důvodů pro její trvání, ve stěžovatelově věci jen opakovaly stále stejné domněnky. Stěžovatel také upozorňuje, že k České republice má vazby, žije zde jeho dcera a rodiče. Soudy se dostatečně nezabývaly možností nahrazení vazby jinými prostředky.

3. Stěžovatel se také vyjádřil k otázce včasnosti ústavní stížnosti, kdy uvádí, že ji podává až nyní z toho důvodu, že dlouhotrvající vazba se podepsala na jeho zdravotním stavu, rozvrátila zcela rodinné vazby a trvalo mu minimálně 1 rok, než začal normálně fungovat.

4. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že v rámci trestního řízení vedeného krajským soudem pod sp. zn. 77 T 7/2011 bylo toto jeho právo nezákonnou délkou vazby porušeno.

II.
5. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

6. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.

7. Stěžovatel však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Požaduje, aby Ústavní soud "akademickým" výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu orgánů činných v trestním řízení. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 235/05; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním "akademickým" výrokům (obdobně viz i např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 225/05, IV. ÚS 697/05, I. ÚS 749/07, I. ÚS 1/10, I. ÚS 3572/10, I. ÚS 307/12, I. ÚS 4413/12, I. ÚS 198/13, IV. ÚS 518/16 či IV. ÚS 1994/16).

8. Za této situace již Ústavní soud ponechává stranou otázku splnění dalších podmínek předepsaných pro podání ústavní stížnosti, byť i v jiných ohledech lze mít v tomto směru pochybnosti, jak je ostatně zřejmé i z vlastních úvah stěžovatele ohledně její včasnosti.

9. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2016

JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj