III.ÚS 2019/15 ze dne 22. 10. 2015
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Josefa Čtvrtečky, zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2014 sp. zn. 30 Cdo 765/2014, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. 35 Co 218/2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2013 sp. zn. 42 C 192/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud z důvodu tvrzeného zásahu do jeho základních práv zaručených čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho občanskoprávní věci.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V dané věci se odvíjí tato lhůta od doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu, k čemuž došlo k rukám zástupce stěžovatele dne 4. 9. 2014 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založené v procesním spisu, č. l. 174 p.v.).

Ústavní stížnost podaná elektronicky dne 8. 7. 2015 (datovaná týmž dnem) je tedy ve světle výše uvedeného opožděná a Ústavnímu soudu nezbylo než ji jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2015


Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj