Ústavní soud
rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti
N. V. D., V. T. K. H. a V. T. P. D., zastoupených JUDr. B. G.,
CSc., proti Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Policii České republiky
v Praze 7, o ústavnosti domovní prohlídky, t a k t o :
Příkazy k domovní prohlídce vydané soudcem Obvodního soudu
pro Prahu 7 dne 23. 8. 1996, pod sp. zn. Nt 407 (409)/96, vůči N.
V. D., pod sp. zn. Nt 407 (411)/96, vůči V. T. K. H., a pod sp.
zn. Nt 407 (410)/96, vůči V. T. P. D., se z r u š u j í.
V ostatním se ústavní stížnost z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., dále jen "zákon"), která co do formálních
náležitostí odpovídala podmínkám stanoveným zákonem [§ 72 odst.
1 písm. a), odst. 4], napadli stěžovatelé příkaz k domovní
prohlídce vydaný v jejich trestní věci (vedené před Obvodním
státním zastupitelstvím pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 Zt 1639/96)
Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 23. srpna 1996 (pod sp. zn. Nt
407/96) a tvrdili, že tímto příkazem (a stejně tak i způsobem,
jakým domovní prohlídka v bytě a jiných prostorách byla orgány
Policie ČR provedena) bylo porušeno jejich ústavně zaručené
základní právo plynoucí z čl. 12 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina"); porušení tohoto práva spatřovali v tom, že
jimi napadený příkaz:
a) je jednak pro absenci odůvodnění nepřezkoumatelný, jednak je
formálně vadný též proto, že z něj není patrno, který orgán
Policie ČR má domovní prohlídku provést;
b) pokud jde o prvního stěžovatele, byl soudem vydán nikoli proti
němu, ale očividně proti jiné osobě v příkazu označené jako "N.
V. H."(bez bližších údajů), což policejní orgán v průběhu
domovní prohlídky "napravil" tím, že na soudem vydaném příkazu
k domovní prohlídce (ze dne 23. 8. 1996, sp. zn. Nt 407/96 - Nt
409/96), provedl "opravu" jména "H." přepsáním na "D."
a doplnil data narození stěžovatele, a konečně
c) samotné provedení domovní prohlídky neodpovídalo zákonem
stanoveným podmínkám, zejména proto, že nebyly provedeny
předchozí výslechy stěžovatelů (§ 84 tr. ř.) a že k samotnému
vstupu do jejich bytu došlo - stručně řečeno - bezohledným
a surovým způsobem.
Takto, podle přesvědčení stěžovatelů, došlo k porušení nejen
řady ustanovení trestního řádu (§§ 32, 160), ale současně též
- jak již řečeno - článku 12 Listiny; stěžovatelé proto navrhli,
aby Ústavní soud ČR svým nálezem zrušil Obvodním soudem pro Prahu
7 dne 23. srpna 1996 vydaný příkaz k domovní prohlídce, a dále,
aby vyslovil, že:
1. "příkazem k domovní prohlídce vydaným Obvodním soudem pro Prahu
7 dne 23. 8. 1996 pod sp. zn. Nt 407/96 a domovní prohlídkou
vykonanou dne 24. 8. 1996 orgány Policie České republiky v bytě
navrhovatelů bylo porušeno základní právo navrhovatelů na
nedotknutelnost obydlí podle článku 12 odst. 1 a 2 Listiny
základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.;
2. se zakazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a Policii České
republiky pokračovat v porušování tohoto základního práva
navrhovatelů způsobem uvedeným v článku 1. výroku tohoto
nálezu."
Účastník řízení o ústavní stížnosti (Obvodní soud pro Prahu
7) podáním soudce, který v trestních věcech stěžovatelů rozhodl
(vydal příkaz k provedení domovní prohlídky), vyjádřil se k věci
tak (§§ 30 odst. 3, 42 zákona), že z převážné míry vývody
stěžovatelů co do zákonnosti jím vydaného rozhodnutí odmítl
s poukazem na to, že v posuzované věci s ohledem na její povahu
a hrozící nebezpečí z prodlení bylo třeba nařízení domovní
prohlídky v bytě (a jiných místnostech) stěžovatelů a jeho
společníků pokládat za neodkladný úkon (§ 160 odst. 4 tr. ř.),
jemuž nemusí předcházet postup předvídaný ust. § 160 odst. 1 tr.
ř., zejména jestliže z příslušného návrhu Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 7 a především z obsahu spisu Policie ČR,
který k němu byl přiložen, vyplývalo dostatečně zřejmé podezření,
že stěžovatelé se zabývají mimo jiné též prodejem nekolkovaných
cigaret, které skladují ve svém bytě, případně v autě, jehož
v souvislosti s výkonem jinak povolené živnosti používali.
I když lze připustit, že posuzovaný příkaz k domovní
prohlídce trpí jistými formálními vadami, které ústavní stížnost
vytýká vzhledem k tomu, že šlo o neodkladný úkon, o jehož
přípustnosti bylo třeba rozhodnout "s časnou naléhavostí", a též
proto, že spolu se stěžovatelem obývaly příkazem soudu označený
byt i další osoby, vůči nimž jsou vydané příkazy k provedení
domovní prohlídky bezchybné, vyjádřil obecný soud své přesvědčení,
že jeho postupem (rozhodnutím) k porušení stěžovatelových ústavně
zaručených základních práv nedošlo, a proto navrhl, aby Ústavní
soud posuzovanou ústavní stížnost zamítl.
Vedlejší účastník - Obvodní státní zastupitelství pro Prahu
7 - svého práva plynoucího z účastenství (§ 76 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb.) nevyužil, k ústavní stížnosti se nevyjádřil
a k ústnímu jednání se nedostavil.
Ústavní stížnost je částečně důvodná.
Z obsahu spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 [sp. zn. Nt 407
(409 - 415)/96], jakož i ze zpráv, které byly vyžádány, Ústavní
soud zjistil:
a) ze zprávy Policie České republiky - Správy hl. m. Prahy, odboru
stížností a kontroly (č. l. 16, 17), že z podnětu obhájce
stěžovatele byly způsob a přípustnost domovní prohlídky
provedené v bytě stěžovatelů dne 24. srpna 1996 následně
prošetřeny policejními inspekčními orgány, a že jimi bylo
zjištěno, že posuzovaná domovní prohlídka, jako neodkladný
úkon, byla provedena na podkladě rozhodnutí obecného soudu; že
celkem bylo v této věci soudem vydáno 9 samostatných rozhodnutí
(příkazů k provedení domovní prohlídky) proti jednotlivým
osobám (včetně stěžovatele) a že soudce obecného soudu
"vyhotovením rozhodnutí pověřil pracovnici trestní kanceláře
soudu...", která "se při předepisování jmen podezřelých osob
dopustila pochybení, když nepřesně vypsala jméno prvého
stěžovatele"; toho si v průběhu domovní prohlídky povšimla
členka policejní skupiny domovní prohlídku provádějící (mjr.
Dr. E. H.), a proto ještě "v průběhu domovní prohlídky na
psacím stroji přepsala chybně uvedené křestní jméno (prvého
stěžovatele) a doplnila (chybějící) datum jeho narození a takto
doplněný opis příkazu soudce mu předala";
b) ze zprávy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (č. l.
18, 19), že proti stěžovateli (a dalším sedmi pachatelům) je
vazebně vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu
porušování předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148 odst.
1 tr. z.), že v bytě prvého stěžovatele spolu s ním bydleli
další pachatelé (druhá a třetí stěžovatelka) a že v tomto bytě,
případně v osobním automobilu (SPZ ABC 72-15 - § 83a tr. ř.),
bylo zajištěno celkem 648 kartonů cigaret bez tabákové nálepky;
c) ze zprávy Policie ČR ze dne 31. ledna 1997 (č. l. 22
a přílohy), že inspekční šetření bylo uzavřeno zjištěním, že
"v průběhu předmětné akce ze strany čtyř policistů (por. B.,
npor. ing. Š., mgr. dr. H. a prap. V.) došlo k velkému počtu
hrubých pochybení v jejich služebním postupu při výkonu
pravomoci VČ" (zřejmě veřejného činitele), a proto tato hrubá
pochybení policistů byla inspekcí postoupena k posouzení kárnou
pravomocí řediteli Obvodního ředitelství Policie ČR v Praze [§
159 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 32 odst. 1 zák. č. 186/1992
Sb.];
d) ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (sp. zn. Nt 407 až
409/96), že k návrhu Obvodního státního zastupitelství pro
Prahu 7 (ze dne 23. srpna 1996, sp. zn. 1 Zt 1639/96) byl
soudcem obecného soudu (Obvodního soudu pro Prahu 7) vydán dne
23. srpna 1996 příkaz k domovní prohlídce směřující mimo jiné
též vůči podezřelému N. V. H. s tím, že tato prohlídka má být
vykonána jak v bytě (pod zmíněnou adresou), tak v jiných
prostorách sloužících k bydlení a v prostorách k nim
náležejících.
Odhlédnuto od toho, že oproti návrhu státního zastupitelství,
v němž osoba stěžovatele je vyznačena správným jménem
a současně též správným datem jeho narození (N. V. D. nar. x.
y. 1960), je v příkazu k domovní prohlídce vyznačeno jméno
zcela jiné (N. V. H., bez uvedení data narození), Ústavní soud
nadto z toho rozhodnutí zjistil, že jde jednak o rozhodnutí
v podstatě blanketní (nelze z něj zjistit, kterému policejnímu
orgánu je provedení domovní prohlídky přikázáno), jednak že
postrádá - obsahujíc toliko strohé odkazy na příslušné
ustanovení trestního řádu - dostatečné odůvodnění, z něhož by
bylo lze s potřebnou mírou určitosti zjistit, na základě jakých
skutkových okolností bylo návrhu státního zastupitelství
vyhověno; mimo to toto rozhodnutí (jeho originál založený ve
spise - § 14 odst. 1 kanc. ř.) není opatřeno podpisem
příslušného soudce;
e) z již dříve zmíněné zprávy Policie ČR (ad c) je posléze
patrno, jakým způsobem v bytě stěžovatele byla posuzovaným
příkazem nařízená domovní prohlídka provedena a v čem
konkrétně, podle zjištění inspekčních orgánů, spočívá "velký
počet hrubých chyb", jichž se při ní jednotliví policisté
dopustili; protože samotný způsob provedení domovní prohlídky
nebyl přímo předmětem rozhodování Ústavního soudu, zcela
postačí jen souhrnná zmínka o tom, že podle této zprávy nebyly
při provádění domovní prohlídky dodrženy především kautely
trestního řádu, příp. zákona č. 186/1992 Sb.; tak kupř. již
k samotnému vstupu policistů do bytu stěžovatelů (násilné
vyražení dveří) došlo v rozporu se zákonnými podmínkami
(absence výzvy k otevření bytu), stejně jako se tak stalo při
spoutání stěžovatelů, kdy i jeho délka přesáhla zákonem
přípustný limit, aniž by stěžovatelům po řadu hodin byla podána
strava či alespoň občerstvení a podobně; před samotným
provedením domovní prohlídky nebyl, patrně pro nepřítomnost
tlumočníka, proveden předběžný výslech (§ 84 tr. ř.), protokol
o průběhu provedení prohlídky obsahuje nesprávné (nepravdivé)
údaje, stěžovatelé s jeho obsahem nebyli seznámeni, ani jim
nebyl vydán jeho opis, o prohlídce motorového vozidla nebyl
protokol sepsán vůbec atd., atd. Citovaná zpráva posléze
dospívá k závěru, že i když nebylo prokázáno tvrzené bití
prvého stěžovatele, příp. odcizení peněz, zjištěná "pochybení
policistů je nutno hodnotit jako hrubá a závažná".
Z takto provedených důkazů a z nich vyplynuvších skutkových
zjištění vyvodil Ústavní soud následující právní závěry:
Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z čl.
12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská
práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně
zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince,
jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku
důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je
nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá
tato ochrana pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud
jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka
a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).
Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom
této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany
demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně
zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především
nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před
trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny
a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (jiných
prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. tr.
ř.) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje
restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její
přípustnosti.
I když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností
(skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka
v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 tr.
ř.) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 tr.
ř.), jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně
zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také
rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být
i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně
zdůvodněn.
Naznačené aspekty ovšem vyžadují, aby rozhodující obecný soud
před vydáním příslušného příkazu (čl. 12 odst. 2 al. 1 Listiny)
nejen bedlivě zkoumal, zda v té které věci jsou pro nařízení
domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale aby také
příkazu, jímž domovní prohlídku nařizuje, věnoval náležitou
pozornost a aby své rozhodovací důvody také v jeho odůvodnění
dostatečně a zřetelně vyložil; ústavnímu požadavku na odůvodnění
písemného příkazu, jímž se domovní prohlídka nařizuje, nelze však
rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná
ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně
zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento
příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím
- a v čem - pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny; rozumí
se přitom samo sebou, že také ten, proti němuž vydaný příkaz
směřuje, případně policejní orgán, který jej má provést, musí
v něm být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly vzniknout
nejmenší pochybnosti.
Rozhoduje-li obecný soud o příkazu k provedení domovní
prohlídky k návrhu státního zastupitelství, který se z hlediska
dříve naznačených postulátů jeví jako neúplný či nedostatečný, je
na tomto soudu, aby státní zastupitelství vedl k odstranění vad
návrhu (ať formálních, ať věcných) případně k podání takových
informací, které z hlediska již vyložených zásad se jeví jako
nezbytné; pouhé tvrzení státního zastupitelství, že provedení
domovní prohlídky je důvodné či naléhavé, samo o sobě nemůže být
podkladem (nadto výlučným) pro kladné rozhodnutí obecného soudu
(soudce).
Promítnou-li se vyložené zásady na příkazy k provedení
domovní prohlídky v bytě (a jiných místnostech) stěžovatelů vydané
obecným soudem dne 23. srpna 1996 (pod sp. zn. Nt 407 až 409/96),
je očividné, že jim tyto příkazy nevyhovují; nejen že stran prvého
stěžovatele vydaný příkaz trpí nesprávností ve vyznačení jeho
jména (při absenci bližších osobních dat), že všechny tři příkazy
jsou blanketní pokud jde o policejní orgán, který měl domovní
prohlídku provést, ale že ani jeden z nich není dostatečně
odůvodněn, byť, jak na důvodnost podezření ze spáchání trestného
činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148 odst.
1 tr. z.) a dalších, tak na důvodnost samotné domovní prohlídky
u stěžovatelů lze zpětně - ex post - podle dosaženého výsledku
usoudit; avšak ani tento úspěšný výsledek domovní prohlídky (nález
nekolkovaných cigaret) nemůže konvalidovat vady obecným soudem
vydaných příkazů, jak tyto byly Ústavním soudem zjištěny, včetně
absence podpisu soudce, jehož jménem byl příkaz k domovní
prohlídce obecným soudem vydán; takto totiž mohou vzniknout
v podstatě důvodné pochybnosti, zda vůbec jde o soudcovské
rozhodnutí, a to tím spíše, jestliže porovnáním jednotlivých
příkazů vydaných v této trestní věci (proti dalším obviněným)
zcela nepochybně vyplývá, že jde o zřejmě předem připravené
formulářové předtisky, nadto zcela nedostatečně vyplněné a bez
soudcovy aprobace, což již samo o sobě svědčí o stupni pozornosti,
kterou posuzované věci obecný soud věnoval.
Vývody obecného soudu poukazující na "neodkladnost úkonu
a jeho operativnost", pokud by měly být podkladem pro zamítavý
výrok Ústavního soudu, nemohou obstát, a to již proto, že procesní
čistota v celém řízení a zejména nejen ústavní, ale i zákonné
kautely dané pro vyhledávání a provádění důkazů, jsou základními
předpoklady řádného výkonu spravedlnosti (stanoveného postupu ve
smyslu čl. 36 Listiny) tak, jak jej má na mysli demokratický
právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana
(čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Proto také postup kteréhokoli
orgánu činného v trestním řízení vybočující z rámce procesních
předpisů je nejen v rozporu s ústavností státu, ale ve svých
důsledcích znehodnocuje i samotný účel řízení (§ 1 odst. 1 tr.
ř.), což ve vztahu k soudnímu (soudcovskému) rozhodování sluší
pokládat za pochybení zvlášť výrazné (čl. 95 odst. 1 al. 1 úst.
zák. č. 1/1993 Sb.).
Pro takto vyložené důvody proto nezbylo než v rozsahu zřejmém
ze znělky tohoto nálezu rozhodnout zrušujícím výrokem [§ 82 odst.
1, 3 písm. a) zákona].
Co do samotného výkonu domovní prohlídky vzal Ústavní soud na
vědomí výsledky inspekce, jak tyto se podávají z vyžádané zprávy
Policie ČR (ad a, c); inspekčními orgány zjištěná pochybení
jednotlivých policistů zúčastněných na výkonu domovní prohlídky
provedené v bytě (a jiných prostorách) stěžovatelů mají za nastalé
situace znaky jiného zásahu orgánů veřejné moci do ústavně
zaručených základních práv stěžovatelů; způsob, jakým bylo se
zadrženými stěžovateli (§ 76 odst. 1 tr. ř.) zacházeno (nadměrné
a z převážné míry zřejmě i zbytečné poutání, zejména žen, odepření
stravy apod.), má očividně znaky ponižujícího zacházení (čl. 7
odst. 2 Listiny), zejména jestliže stěžovatelům, kteří - jak se
Ústavní soud za ústního jednání sám přesvědčil - z českého jazyka
ovládají jen chabé základy běžné (a spíše obchodní) konverzace
- nebyla ani dána příležitost uplatnit ústavně zaručené právo na
tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny). Přesto však není ani
v pravomoci ani v možnostech Ústavního soudu, aby stav vyvolaný
protizákonným a protiústavním zásahem orgánů v trestním řízení
činných reparoval; domovní prohlídka sama o sobě, byť provedená za
okolností a způsobem, jak v této věci byly zjištěny, má charakter
jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní
stížnosti skončil, a jehož důsledky přetrvávají toliko v procesní
oblasti následného řízení, resp. řízení, jehož je součástí;
obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování
v porušování práva (svobody) adresovaný kterémukoli orgánu veřejné
moci, jsou proto již pojmově vyloučeny [§ 82 odst. 3 písm. b)
zákona]. Bude proto na těchto orgánech samotných a především na
obecných soudech, aby v dalším řízení, a zejména pak v konečné
fázi svého rozhodování k vadám Ústavním soudem zjištěným, případně
i k dalším s nimi souvisejícím, přihlédly a ve vlastním rozhodnutí
je zhodnotily [§§ 89 odst. 3, 120 odst. 1 písm. d), 125, 138, 188
písm. d) tr. ř.].
Posléze vyslovený závěr současně zdůvodňuje zamítavý výrok
stran návrhového žádání sub. 3 ústavní stížnosti. Z důvodů takto
vyložených bylo proto o ústavní stížnosti stěžovatelů rozhodnuto,
jak z výroku tohoto nálezu je zřejmé.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze
odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 22. 5. 1997
|
|