Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Mázla, DiS., Ing. Romana Mázla, Ph.D., Marcely Mázlové, Jany Sojkové, Filipa Stomeho a Lukáše Stomeho, zastoupených Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou, sídlem Korunní 2206/127, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. září 2025 č. j. 24 C 24/2023-397, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 42/217, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i "právo měnit návrh v průběhu řízení" vyplývající z čl. 95 odst. 1 Ústavy a § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř.").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 napadeným usnesením nepřipustil návrh stěžovatelů ze dne 23. 12. 2024 na změnu žaloby, kterou se domáhali na vedlejší účastnici zaplacení částky 169 018,80 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku v jejich vlastnictví.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.) jsou ústavní stížnosti proti usnesení o nepřipuštění změny návrhu podle § 95 odst. 2 o. s. ř. zásadně nepřípustné. Ústavní soud ve zmiňovaném stanovisku vyšel z toho, že usnesení o nepřipuštění změny žaloby je sice v obecné rovině způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníka, jde však o rozhodnutí procesní povahy, proti němuž se může účastník řízení podle okolností daného případu bránit 1. podáním nové žaloby, byť nejde o procesní prostředek ochrany práva stricto sensu (srov. bod 15 odůvodnění stanoviska), a 2. napadením rozhodnutí ve věci samé opravným prostředkem.
5. S ohledem na shora uvedené stanovisko, v němž obsažený právní názor je pro další rozhodování Ústavního soudu závazný, je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz např. také usnesení ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 3123/20, ze dne 6. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2752/20 a ze dne 31. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2898/24).
6. Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2025
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj
|
|