Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky petacloud a. s., se sídlem Javorová 3096, Most, zastoupené Mgr. Janem Krabcem, LL.M., advokátem se sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2019 č. j. 34 C 5/2017-360, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 3 Co 58/2019-409 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022 č. j. 23 Cdo 1840/2021-557, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího práva podle čl. 4 odst. 1, čl. 17 odst. 2, čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Stěžovatelka doplnila svou ústavní stížnost návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu a také výroku III. městského soudu, ve znění rozsudku vrchního soudu.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, žalobce se domáhal ochrany před porušováním majetkových autorských práv stěžovatelkou k audiovizuálním dílům podle § 40 odst. 1 písm. f), eventuálně podle § 40 odst. 1 písm. b), zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), (dále jen "autorský zákon"), jež jako kolektivní správce spravuje. Porušování spočívá v provozování služby datové úschovny stěžovatelkou, jež téměř výhradně slouží k neoprávněnému sdílení předmětů chráněných autorským zákonem ze strany uživatelů služby.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2019 č. j. 34 C 6/2017-360 zamítl žalobu o uložení povinnosti stěžovatelce odstranit nebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující šest specifikovaných audiovizuálních děl (dále též jen "předmětná díla") a zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto děl veřejnosti (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnost zdržet se omezování počtu dotazů kladených ze specifikované adresy internetového protokolu žalobce na server přístupný prostřednictvím specifikovaných doménových jmen (výrok II.), uložil stěžovatelce povinnost zdržet se umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů se specifikovanými příponami obsahujícími šest specifikovaných audiovizuálních děl, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti stěžovatelkou (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (výroky IV. a V.).
4. Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem k odvolání obou účastníků potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil stěžovatelce povinnost zdržet se omezování počtu dotazů na šest specifikovaných audiovizuálních děl kladených ze specifikované adresy internetového protokolu žalobce na server přístupný prostřednictvím specifikovaných doménových jmen, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává žalobce, ve zbytku žalobu zamítl, změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil stěžovatelce povinnost zdržet se na specifikovaných webových stránkách umožnění stahování souborů se specifikovanými příponami obsahujícími šest specifikovaných audiovizuálních děl, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla ve vyhledavači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává žalobce, ve zbytku žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
5. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a dovolání stěžovatelky zamítl.
6. V řízení před obecnými soudy byla stěžovatelka žalovaná jako Uloz.to cloud, a. s., se sídlem společnosti na adrese Mezibranská 1579/4, Praha 1. Dne 19. 8. 2022 byl název společnosti změněn na petacloud, a. s., se sídlem Javorová 3096, Most. Ústavní stížnost byla stěžovatelkou podána dne 7. 11. 2022.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že stěžovatelce byla povinnost dle výroku III. rozsudku městského soudu ve znění rozsudku vrchního soudu, uložena v rozporu se zákonem, konkrétně byla ze strany soudů uložena povinnost zcela v rozporu s § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), který uložení takové povinnosti vylučuje.
8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
9. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde o výklad a aplikaci podústavního práva, týkající se posouzení, zda stěžovatelka v příslušném rozsahu poskytuje službu, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování autorských práv k předmětným dílům podle § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Obecné soudy však vše jasně a přesvědčivě vysvětlily, s odkazy na relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Přijatým závěrům přitom nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
10. Obecné soudy v řízení dostatečně jasně a přesvědčivě vysvětlily, z jakého důvodu nelze hledět na stěžovatelku jako na osobu deliktně porušující autorská práva k předmětným audiovizuálním dílům ve smyslu § 40 odst. 1 písm. b) autorského zákona, ale je třeba ji považovat za poskytovatelku služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práv autorů předmětných děl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. Soudy při posuzování dané věci vyšly ze skutkových zjištění o konkrétní povaze služby poskytované stěžovatelkou, včetně technických parametrů umožňujících ukládání předmětného obsahu, anonymní povaze ukládání a stahování souborů, možnosti zpřístupnění uloženého obsahu neadresně veškerým uživatelům, a to i prostřednictvím funkce vyhledávání obsahu, a dále ke stěžovatelkou aplikovanému obchodnímu modelu tzv. partnerského programu založeného na (anonymně vyplácené) odměně uživatelům za počet stahování jimi nahraných souborů, aniž by stěžovatelka prováděla přiměřenou kontrolu, ve vztahu k jakému nahranému obsahu tyto odměny poskytuje.
11. V dané věci soudy aplikovaly rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, který se danou problematikou již ve svých rozsudcích zabýval (viz např. rozsudek C-18/18 ze dne 3. 10. 2019, ve věci Eva Glawischnig-Piesczek proti Facebook Ireland Limited, rozsudek C-682/18 a C-683/18 ze dne 22. 6. 2021 ve spojených věcech Frank Peterson proti Google LLC, YouTube lne., YouTube LLC, Google Germany GmbH a Elsevier lne. proti Cyando AG.). Dle této judikatury Soudního dvora poskytovatel tzv. hostingové služby má povinnost zdržet se poskytování této služby, pokud ji využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování autorských práv ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29/ES. Tato povinnost (resp. takový soudní zákaz) se může vztahovat nejen k odstranění závadného obsahu, nýbrž i k zajištění, že k takovému porušení opětovně nedojde. Výrok III. vrchního soudu, potvrzený Nejvyšším soudem, je v souladu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora.
12. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky, neboť obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro případný kasační zásah.
13. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V této procesní situaci návrh podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sdílí osud "meritorně neprojednatelné" ústavní stížnosti. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť by to bylo vzhledem k situaci, kdy ústavní stížnost odmítl, zjevně neúčelné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu
|
|