Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Brandejse, zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. října 2023, č. j. 2 As 82/2023-49, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 61 odst. 3 písm. b) zákona o živnostenském podnikání. Přestupku se podle Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou dopustil tím, že prováděl za úplatu revize spalinových cest, které takto i fakturoval, bez živnostenského oprávnění pro výkon řemeslné živnosti kominictví. Za tento přestupek uložil městský úřad stěžovateli pokutu ve výši 6 000 Kč. Odvolání stěžovatele vedlejší účastník zamítl. Proti tomu se bránil stěžovatel žalobou proti rozhodnutí. Tvrdil, že revize spalinových cest provádí v rámci revizí plynových zařízení, se kterými tvoří spalinové cesty nedílný celek. Živnostenské oprávnění stěžovatel nepotřeboval, neboť to je potřeba jen u spalinových cest, které produkují saze a hrozí u nich riziko vzniku požáru, což není stěžovatelův případ.
2. Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. Souhlasil se stěžovatelem, že vyhrazená plynová zařízení zpravidla nevyžadují revizi spalinové cesty, neboť neprodukují saze a nespadají tak pod zákon o požární ochraně. Stěžovatel nicméně revize spalinových cest podle zákona o požární ochraně fakturoval a vydával o nich zprávy, aniž by splňovaly předpoklady podle § 44 odst. 1 zákona o požární ochraně a podle živnostenského zákona. Správně měl stěžovatel při revizi plynového zařízení prověřit, zda je u něj třeba provést revizi spalinové cesty, a učinit o této úvaze záznam. Neměl však sám vlastní úvahou hodnotit, zda je revidované zařízení schopno bezpečného provozu ve smyslu zákona o požární ochraně a vyhlášky č. 34/2016 Sb.
3. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl. Oproti krajskému soudu dospěl k závěru, že zákon o požární ochraně i vyhláška č. 34/2016 Sb. se aplikují i na spalinové cesty zařízení, u kterých nehrozí riziko požáru. K provozování výdělečné činnosti spočívající v provádění revizí spalinových cest spotřebičů plynných paliv proto musí být daná osoba držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví bez ohledu na to, zda při užívání daného zařízení a jeho spalinové cesty hrozí riziko požáru. Stěžovatel patřičné živnostenské oprávnění neměl. V tomto ohledu není rozhodné, zda revizi spalinových cest fakturoval samostatně či v souhrnu s ostatními službami. Revize spalinových cest vztahující se k plynovému zařízení není součástí revize tohoto plynového zařízení, nýbrž zcela samostatným úkonem.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Podle stěžovatele měly správní soudy předložit věc Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti právních předpisů. Nesoulad právních předpisů vylučuje právo stěžovatele nerušeně a svobodně podnikat. V řízení použité právní předpisy je nutné vykládat podle jejich smyslu. Vyhláška č. 34/2016 Sb. vyžaduje, aby stěžovatel při své činnosti konstatoval provedení shody s tímto předpisem. Revize spalinových cest, které provádí stěžovatel, jsou nedílnou součástí revizí plynových zařízení. K této činnosti má stěžovatel osvědčení o odborné způsobilosti. Revizi plynových zařízení, jejichž jsou spalinové cesty nedílnou součástí, nelze provádět samostatně. Stejně tak nelze u těchto zařízení provést pouze revizi spalinových cest, jelikož by se zařízení znehodnotilo. Výrobce to ve svých návodech zakazuje. Stěžovatel nikdy nefakturoval revizi spalinové cesty samostatně. Stěžovatel provádí činnost vztahující se k plynovým zařízením, která spadá pod zákon o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízeních (dále jen "zákon o VZT"), nikoliv pod zákon o požární ochraně a vyhlášku č. 34/2016 Sb. To potvrdil i krajský soud. Zákon o VZT je speciálním zákonem k zákonu o požární ochraně, který proto nelze na danou věc aplikovat. Prováděcí předpis k zákonu o VZT ukládá stěžovateli ověřit při revizi plynového zařízení i funkci odvodu spalin. Pokud by tak stěžovatel neučinil, hrozil by mu postih podle zákona o inspekci práce. Revizi vyhrazených technických zařízení nemůže provádět osoba s oprávněním k provozování živnosti kominictví. Revizní technik nesmí umožnit kominíkovi, aby provedl část revize.
6. Právní předpisy nesprávně nerozlišují mezi spalinovými cestami, u kterých hrozí vznik požáru a u kterých nehrozí. Stěžovatelova činnost se týká zařízení, u kterých není riziko požáru. Živnostenské oprávnění ke kominictví předpokládá, že u revidovaných zařízení požár hrozí. Smyslem zákona o požární ochraně je ochrana osob a majetku před požárem. Prováděcí vyhláška stanoví způsob a podmínky, jak preventivní protipožární opatření provádět. U spalinových cest od plynových spotřebičů vznik požáru nehrozí. Tyto spotřebiče nemusí být zhotoveny z materiálu odolného proti vyhoření. Je proto proti smyslu zákona provádět úkony podle vyhlášky.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. V dané věci správní orgány potrestaly stěžovatele pokutou ve výši 6 000 Kč a uložily mu povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Z ústavněprávního hlediska jde i ve svém souhrnu o tzv. bagatelní částku. Ústavní soud opakovaně uvedl, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Zásah Ústavního soudu proto bude namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 157/16 (N 150/82 SbNU 379), bod 11]. Kromě výše částky, která je předmětem řízení, je přitom pro posouzení bagatelnosti věci nutné ji vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 (N 11/80 SbNU 139), bod 20].
8. V posuzované věci Ústavní soud důvod pro výjimečný zásah v bagatelní věci neshledal. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí pečlivě a řádně odůvodnil a odpověděl i na podstatnou většinu stěžovatelových námitek obsažených v ústavní stížnosti. Zejména srozumitelně vysvětlil odlišnosti revize plynového zařízení a revize spalinových cest tohoto zařízení. Předmětem revize vykonávané stěžovatelem mohlo být pouze samotné zařízení, nikoliv spalinové cesty. Konkrétně Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku řádně a dostatečně vypořádal stěžovatelovy námitky, že revizi spalinových cest je nutno provádět zároveň s revizí zařízení (body 21 až 23); námitky možného znehodnocení revidovaného zařízení (bod 26); námitku, že stěžovatel neprovedl ani nefakturoval revizi spalinových cest samostatně (body 18 a 25); námitku, pod jaký zákon spadají revize spalinových cest provedené stěžovatelem (body 13 až 17); námitku možného spáchání přestupku v důsledku neprovedení revize spalinových cest (bod 21); námitku, že revizi plynových zařízení nemůže provádět kominík (bod 24). Ústavní soud neshledal na argumentaci Nejvyššího správního soudu nic svévolného a tudíž neústavního. Zdůraznit lze zejména bod 16 rozsudku, ve kterém Nejvyšší správní soud podrobně vysvětlil, že zákon o požární ochraně zahrnuje vedle prevence rizik požáru i prevenci jiných nebezpečí pro život a zdraví. Též u plynových zařízení hrozí jejich uživatelům v důsledku nesprávného provedení spalinových cest, jejich neprůchodnosti či netěsnosti, nebezpečí spojená s únikem látek, která mohou být zdraví nebezpečná. K zamezení těchto nebezpečí je nutná činnost kominíků jako profesionálů. Ústavní soud proto konstatuje, že zásah do svobody podnikání stěžovatele byl řádně a legitimně odůvodněn.
9. Obecné soudy odůvodnily, proč nepovažovaly právní úpravu, podle které ve stěžovatelově věci rozhodovaly, za neústavní. Ústavní soud se s jejich závěry v tomto ohledu ztotožňuje a neshledal proto opodstatněnou ani stěžovatelovu námitku, podle které soudy porušily povinnost obrátit se na Ústavní soud. Je nutno zdůraznit, že článek 95 odst. 2 Ústavy nezakládá účastníkovi soudního řízení subjektivní procesní právo domáhat se toho, aby obecný soud předložil věc Ústavnímu soudu (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1025/12 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1100/16).
IV.
Závěr
10. Ústavní soud z výše uvedených důvodů proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
|