Ústavní soud České republiky
rozhodl po ústním jednání dne
26. června 1997 ve věci ústavní stížnosti města L., proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15
Ca 620/96, o povolení vkladu vlastnického práva, t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února
1997, sp. zn. 15 Ca 620/96, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í
I.
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb. a doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 20.
března 1997, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca
620/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu, takto
Katastrálního úřadu v L. ze dne 31. října 1996, čj.
V11,3-2865/96. Uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem o opravném
prostředku proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl rozsudkem,
aniž by o věci jednal, tedy bez ústního jednání, postup podle §
250f občanského soudního řádu však vůbec nezdůvodnil, takže
rozhodnutí považuje v tomto směru stěžovatel za nepřezkoumatelné.
Poněvadž šlo o posouzení určitosti právního úkonu, jehož obsahem
bylo mj. zřízení věcného břemene ve prospěch osob, které nebyly
účastníky smlouvy, o přezkoumání postupu správního orgánu, který
zamítl návrh na vklad vlastnického práva a věcného břemene do
katastru nemovitostí, nešlo v daném případě, dle jeho názoru,
o jednoduchý případ a nebyly splněny podmínky pro postup krajského
soudu dle ustanovení § 250f občanského soudního řádu. Vyslovil
přesvědčení, že Krajský soud v Ústí nad Labem porušil právo
stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 96 odst. 2 Ústavy,
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby Ústavní
soud vydal nález, kterým by rozsudek označeného soudu sp. zn. 15
Ca 62/96, ze dne 4. února 1997, zrušil.
II.
Stěžovatel společně s K. H. a A. H. podali u Krajského soudu
v Ústí nad Labem žalobu proti Katastrálnímu úřadu v L., v níž se
domáhali přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - Katastrálního
úřadu v L., který zamítl návrh na vklad vlastnického práva
a věcného břemene do katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne
4. září 1996, uzavřené mezi žalobci ohledně nemovitostí,
nacházejících se v k. ú. V. n. N. Uvedli, že správní orgán svým
rozhodnutím porušil zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996
Sb., když označil právní úkon za neurčitý. Navrhli, aby krajský
soud vynesl rozsudek, jímž se rozhodnutí Katastrálního úřadu v L.
ze dne 31. října 1996 ruší a věc se vrací k dalšímu řízení
a rozhodnutí.
Krajský soud dne 4. února 1997 bez nařízení jednání rozhodl
rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí správního orgánu.
V odůvodnění mj. poukázal na náležitosti právních úkonů dle obč.
zák., na znění § 5 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 265/1992 Sb.,
ve znění zákona č. 90/1996 Sb., a vyslovil názor, že i když pro
vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni je nutný vklad do
katastru nemovitostí, nelze dovodit, že souhlas oprávněných
třetích osob musí být na téže listině s projevem vůle povinného
z tohoto břemene. Jinak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je
v souladu se zákonem, a proto je potvrdil. Pokud jde o rozhodnutí
bez nařízení jednání, z odůvodnění rozsudku nevyplývá, proč soud
nenařídil jednání a tedy proč postupoval podle § 250f občanského
soudního řádu.
Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádření
k předmětné stížnosti. Předseda senátu dne 9. dubna 1997 sdělil,
že stížnost nepovažuje za opodstatněnou, poukázal na obsah spisu
sp. zn. 15 Ca 620/96 a na právní posouzení věci, obsažené
v odůvodnění rozsudku. K použití ustanovení § 250f občanského
soudního řádu uvedl, že ve věci nebylo nařízeno jednání s ohledem
na zjištění, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného
skutkového stavu, šlo pouze o posouzení právní otázky a o případ
jednoduchý, když se soud zabýval stejnou problematikou ve věci
vedené pod sp. zn. 15 Ca 621/96. Potvrdil, že ve vyhotovení
rozsudku nejsou důvody pro aplikaci § 250f občanského soudního
řádu uvedeny.
III.
Ústavní soud v dosavadní činnosti rozhodoval v řadě
stížností, v nichž se stěžovatelé dovolávali svého práva na soudní
ochranu, práva na veřejné projednání jejich věci a v jejich
přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům
(ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod). V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 5/95 Ústavní
soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení
je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným
postupem" je nutno v principu rozumět mj. osobní přístup účastníka
k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho přítomnosti tak,
aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Použití
ustanovení § 250f občanského soudního řádu může sice být označeno
za "stanovený postup" podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv
a svobod, avšak jako ustanovení výjimečné, které lze z hlediska
ústavních záruk spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy,
jestliže měl účastník přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl
vyslechnut, takže mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané
věci. Ze shodného názoru vycházel Ústavní soud v rozhodnutích ve
věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94, I. ÚS 57/94 a dalších, v nichž
shledal, že stížností napadená rozhodnutí soudů byla vydána po
procesu, který nebyl v souladu se zásadami, zakotvenými v čl. 36
odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
jelikož soudy s odvoláním na § 250f občanského soudního řádu
nenařídily jednání, neumožnily účastníkům vyjádřit se
k projednávané věci a ke všem prováděným důkazům, ačkoliv tito
neměli tuto možnost ani v předcházejícím řízení před správním
orgánem. V rozhodnutí ve věci pod sp. zn. IV. ÚS 98/94 Ústavní
soud zdůraznil, že pro postup podle § 250f o. s. ř. nepostačuje
pouze poukaz na skutečnost, že se jedná o posouzení právní, nýbrž
musí být splněny obě podmínky, které pro rozhodování bez jednání
uvedený § 250f stanoví. K nezbytnosti respektování ústavních
principů ve správním soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve
svém rozhodnutí ze dne 24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn.
Pl. ÚS 18/96, jímž dnem 1. května 1997 ustanovení § 250f zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, zrušil.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů
řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí (III. ÚS 84/94), když
konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se
uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním
rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny
základních práv a svobod, jakož i z čl.1 Ústavy. Jedním z těchto
principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož
i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, čl.1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je
i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.),
a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.
Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními
a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry
na straně druhé.
IV.
Při zkoumání souladu stížností napadeného rozhodnutí
s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy,
vycházel soud z vlastní konstantní judikatury, z obsahu spisu
Katastrálního úřadu v L. sp. zn. V11,3-2865/96 a spisu Krajského
soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Ca 620/96. Bylo zjištěno, že ve
správním řízení Katastrální úřad v L. zamítl návrh stěžovatele
a K. a A. H. na vklad vlastnického práva a věcného břemene do
katastru nemovitostí podle kupní smlouvy, uzavřené mezi účastníky
dne 4. září 1996. Na návrh jmenovaných přezkoumal rozhodnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem a rozsudkem ze dne 4. února 1997,
sp. zn. 15 Ca 620/96, je potvrdil aniž ve věci nařídil jednání,
přičemž své rozhodnutí o postupu dle § 250f o. s. ř. nezdůvodnil.
Absenci odůvodnění takovéhoto postupu soudu nutno považovat za
porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv
a svobod.
S ohledem na výše uvedené, na zjištění, že Krajský soud
v Ústí nad Labem svým rozhodnutím ve věci bez jejího řádného
projednání a bez odůvodnění postupu podle § 250f občanského
soudního řádu porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces,
zakotvené v čl. 96 odst. 2 Ústavy a v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, Ústavní soud rozsudek Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 4. února 1997, sp. zn. 15 Ca 620/96,
zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat
V Brně dne 26. června 1997
|
|