IV.ÚS 2674/16 ze dne 20. 9. 2016
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti K. S., zastoupené JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 25 Cdo 2677/2015-300, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2015, č. j. 7 Co 2266/2014-226, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2014, č. j. 21 C 161/2012-194, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému 1) rozsudkem ze dne 17. 9. 2014, č. j. 21 C 161/2012-194, zaplatit stěžovatelce 722 018,80 Kč a současně žalobu zamítl v části, kterou se domáhala téže částky proti žalované 2). V odůvodnění dospěl k závěru, že žalovaný 1) je povinen stěžovatelce nahradit škodu způsobenou svými aktivitami v rámci společnosti, v níž byl společníkem a stěžovatelka jednatelkou v postavení tzv. bílého koně; žalovaný 1) byl následně rovněž odsouzen pro zločin podvodu. Ve vztahu k žalované 2) žalobu zamítl, neboť se sice také podílela na chodu společnosti, avšak jen plnila pokyny žalovaného 1) a činila další potřebné úkony - na rozdíl od žalovaného 1) nebyla trestně stíhána. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, č. j. 7 Co 2266/2014-226, co do merita věci rozsudek okresního soudu potvrdil; Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2016, č. j. 25 Cdo 2677/2015-300, zamítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům obecných soudů všech tří stupňů se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 10. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i do navazujících ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních úmluv spočívající v tom, že i vůči žalované 2) mělo být její žalobě vyhověno, neboť požadovaná částka představovala majetkový prospěch, který získala a mohla s ním nakládat.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů - jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy podrobně objasnily skutkový stav věci, subsumovaly jej pod relevantní právní normy a ústavně konformním způsobem odůvodnily závěr o důvodnosti nároku stěžovatelky vůči žalovanému 1), pro kterého stěžovatelka vykonávala činnost tzv. bílého koně a který jí následně způsobil škodu v žalované výši. Stejně tak řádně vyložily důvody pro nevyhovění žalobě ve vztahu k žalované 2), která sice v předmětné společnosti rovněž figurovala, ale toliko v pasivní roli a nijak se na úkor stěžovatelky neobohatila. Nezbývá než dodat, že stěžovatelka sice prezentuje obsáhlou argumentaci týkající se skutkového děje a způsobu, jakým měly být na věc podle jejího názoru aplikovány relevantní právní předpisy, její tvrzení nicméně neopouštějí rovinu polemiky se závěry obecných soudů, která postrádá potřebný ústavní přesah.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu