IV.ÚS 599/21 ze dne 18. 3. 2021
 
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
 
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 54 Co 277/2020-42 a usnesení JUDr. Jiřího Bulvase, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, ze dne 7. října 2020 č. j. 146 EX 369/20-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 4. 3. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel dožaduje zrušení v záhlaví uvedených nevyhovujících rozhodnutí o žádosti povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů pro exekuční řízení k návrhu oprávněné České republiky ? Ministerstva spravedlnosti pro 900 Kč s přísl. Stěžovatel odůvodnil svoji žádost tím, že jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry mu zaplacení zástupce neumožňují, ale soudní exekutor jeho žádosti nevyhověl, aniž by se jí řádně zabýval. Stěžovateli je zabraňováno v přístupu k soudu, jeho věc není spravedlivě projednána nestranným soudem v přiměřené lhůtě, proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.

Přestože byl stěžovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), nyní podaný návrh tyto podmínky rovněž nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil i v řízeních stěžovatele vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2373/20, I. ÚS 2374/20, III. ÚS 2613/20, I. ÚS 2730/20 a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Za dané situace, kdy stěžovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2021


Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj