Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Radovana Suchánka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti České republiky - Okresního soudu Brno-venkov, jednajícího Mgr. Petrem Jirsou, předsedou soudu, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, o návrhu Mgr. Jindřicha Maříka, zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Laubova 8, Praha 3, na přistoupení vedlejšího účastníka do řízení o ústavní stížnosti, takto:
Mgr. Jindřichu Maříkovi se nepřiznává postavení vedlejšího účastníka řízení.
Odůvodnění
Podáním ze dne 24. 11. 2015 požádal navrhovatel Ústavní soud, aby mu podle § 76 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přiznal postavení vedlejšího účastníka řízení na straně soudkyně Okresního soudu Brno-venkov, tedy žalobkyně v původním řízení s tím, že má na výsledku řízení právní zájem. Ten odůvodňoval tím, že jako soudce podal na svého zaměstnavatele, Českou republiku - Okresní soud v Berouně, žalobu o zaplacení rozdílu mezi skutečně vyplacenou mzdou a náhradou výdajů a mzdou a náhradou výdajů, která mu měla být podle zákona č. 425/2010 Sb. a zákona č. 236/1995 Sb. za roky 2011 a 2012 vyplacena. Tato žaloba je vedena u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 123/2014.
Navrhovatel tvrdí, že předmětem sporu v řízení vedeném Okresním soudem v Berouně je stejná právní otázka, jakou bude řešit Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 20/15, a tedy má právní zájem na výsledku řízení.
Ústavní soud neshledal pro vyhovění návrhu důvod. Podle § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou vedlejšími účastníky řízení ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Ustanovení § 76 odst. 2 věta první zákona o Ústavním soudu stanovuje, že vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, a podle ustanovení § 76 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.
Navrhovatel naplnění podmínky "právního zájmu na výsledku řízení" ve své žádosti odůvodnil v podstatě jen tím, že Ústavní soud posuzuje právní otázky, které budou příslušné orgány nuceny řešit i v jeho věci. Z toho je ale patrno, že "výsledek řízení" v nyní posuzované věci nemá - jako takový - pro navrhovatele význam; podstatné pro něj je (pouze) to, jaký právní názor Ústavní soud zaujme, aby jím eventuálně mohl argumentovat ve své dosud neskončené právní věci (srov. obdobně sp. zn. III. ÚS 449/06). Možnost takovéto argumentace však není nijak podmíněna okolností, zda navrhovatel byl vedlejším účastníkem v nyní projednávané věci. Ustanovení § 73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nelze vykládat natolik extenzivním způsobem, aby ve svém důsledku obecně umožňovalo vedlejší účastenství v řízení o ústavních stížnostech všech účastníků řízení u ostatních soudů v jakýchkoliv dosud neskončených sporech se srovnatelným předmětem řízení.
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal právní zájem na výsledku řízení, tj. že by rozhodnutí Ústavního soudu mohlo mít konkrétní dopady do jeho práv (právních poměrů).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle ustanovení § 76 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2016
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu
|
|