Plénum Ústavního soudu České republiky
rozhodlo o návrhu
přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné
vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním
zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně
závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993, t a k t o :
Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje
ustanovení, obsažené v čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov,
o místních poplatcích, přijaté Obecním zastupitelstvem v Tehově
dne 5. března 1991, ve znění obecně závazné vyhlášky obce Tehov ze
dne 26. ledna 1993, a vyjádřené výrazem "lesopark,".
Ve zbývající části se návrh z a m í t á.
O d ů v o d n ě n í
I.
Dne 21. října 1994 obdržel Ústavní soud České republiky návrh
přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné
vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním
zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně
závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993. Znění uvedené
vyhlášky je následující:
"Obecní zastupitelstvo v Tehově schválilo dne 26. ledna 1993
změny a doplňky k obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích,
vyplývajících ze zákona č. 337/1992 Sb. a novelizace zákona č.
565/1990 Sb., o místních poplatcích. Vyhláška je vydávána podle
ust. zák. ČNR č. 565/1990 Sb., ve znění změn a doplňků a zákona č.
410/1992 Sb., o obcích, v úplném znění, jak vyplývá ze změn
a doplňků zák. č. 367/1990 Sb.
Původní vyhláška, účinná od 20. března 1991, zůstává
v platnosti ve znění změn a doplňků obsažených ve vyhlášce
schválené dne 26. ledna 1993.
Oddíl I.
Základní ustanovení
Čl. l
Obec Tehov vybírá tyto poplatky:
a) poplatky ze psů,
b) poplatek za užívání veřejného prostranství,
c) poplatek z reklamních zařízení,
d) poplatek ze vstupného,
e) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích
zařízeních,
f) poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků,
g) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných
míst v reg. obce.
Oddíl II.
Poplatek ze psů
Čl. 2
Poplatek ze psů platí fyzická osoba a právnická osoba, která
je vlastníkem psa, obci příslušné podle místa svého trvalého
pobytu /zák. č. 135/1982 Sb./.
Poplatek ze psů se platí ze psů starších 6 měsíců, vyjma psů
užívaných k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných
a držitelů průkazu ZTP/P /zvlášť těžce postižený s průvodcem/.
Sazba poplatku činí ročně: za prvního psa Kč 30,-, za druhého
a každého dalšího psa Kč 30,-.
Vlastník psa je povinen podat ústní hlášení na Obú.
o skutečnosti, že se stal vlastníkem psa i v případě, že ještě
nevznikla poplatková povinnost. Vlastník psa je povinen zaplatit
poplatek bez vyměření do 31. března každého roku. Vznikne-li
poplatková povinnost během roku, platí se poplatek ze psů od
prvého dne měsíce následujícího po dni, kdy poplatková povinnost
vznikla. Zanikne-li poplatková povinnost, zaniká povinnost platit
poplatek ze psů uplynutím měsíce, ve kterém tuto skutečnost
poplatník oznámil obci. Zjištěný přeplatek se vrátí, činí-li více
než Kč 20,-.
Oddíl III.
Poplatek za užívání veřejného prostranství
Čl. 3
Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za
zvláštní užívání veřejného prostranství. Rozumí se tím umístění
zařízení k poskytování služeb, umístění skládek, vyhrazení
trvalého parkovacího místa, užívání tohoto prostranství pro
kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních
děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného,
nebo jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné
účely, se poplatek neplatí. Veřejným prostranstvím podle této
vyhlášky jsou zejména všechna místa na návsi, na obecní
komunikaci, silnici, hřiště, veřejná zeleň, lesopark, veř.
prostranství u obj. stp. 110, stp. 117.
V pochybnosti je obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout,
zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.
Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické nebo
právnické osoby, které užívají veřejné prostranství uvedeným
způsobem.
Užívá-li tutéž část veřejného prostranství několik uživatelů,
odpovídají za zaplacení celého poplatku společně a nerozdílně.
Obec může uložit zaplacení poplatku kterémukoliv z nich.
Čl. 4
Poplatek se vybírá počínaje dnem, kdy začalo užívání
veřejného prostranství, do dne, kdy poplatník oznámil
obecnímu úřadu, že užívání veřejného prostranství skončilo,
zařízení bylo odstraněno a prostranství uvedeno do stavu
předání a převzetí /odstraněno lešení, odvezen materiál,
zrušen stánek, zahlazen výkop, zaseta zeleň apod./.
Od poplatku za užívání veřejného prostranství jsou
osvobozeni pořadatelé akcí bez vstupného, nebo akcí, jejichž
výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely
a dále jsou osvobozeny invalidní osoby, kterým bylo vyhrazeno
trvalé parkovací místo na veřej. prostranství.
Čl. 5
Sazby poplatku činí:
a - za umístění stánků, pultů, kiosků k prodejním účelům, včetně
manipulačního prostoru, skládek zboží, vystaveného zboží Kč
2,-/m2/a den
b - za použití veřejného prostranství k umístění stavebních
zařízení, k umístění skládky stavebního materiálu při stavbě
obytného domu/ů/, na skládky všeho druhu, které nebyly
povoleny Kč 10,-/m2/den pro fyzické a právnické osoby cizí
/nemající povolení obce/. Za použití veřejného prostranství na
povolení obce činí sazba Kč 5,-/m2/den. Za použití veřejného
prostranství fyzickými a právnickými osobami provozující
povolenou činnost, trvale v obci bydlícími, činí sazba Kč
2,-/m2/den.
Čl. 6
Poplatek je splatný do 15ti dnů ode dne doručení rozhodnutí
o vyměření poplatku na účet obce.
Oddíl IV.
Čl. 7
Poplatek z reklamního zařízení
Poplatek z reklamního zařízení se vybírá za písemná,
obrazová, světelná a zvuková oznámení, umístěná či provozovaná na
veřejných prostranstvích, ve veřejně přístupných místnostech.
Poplatek z reklamního zařízení platí fyzická nebo právnická
osoba, která oznámení uvedená v odst. 1 umístila nebo provozuje.
Veřejné prostranství v obci je určeno v čl. 3 této vyhlášky.
Veřejně přístupné místnosti v obci jsou: /například: budova školy,
budova pož. zbrojnice, budova stp. 117, restaurační místnosti RÚ,
budovy na pp. č. 111/stp. 116/1, budova čekárny, budovy bytového
hospodářství obce. V případě pochybnosti je obecní úřad oprávněn
rozhodnout, zda ve sporném případě jde o veřejně přístupné
místnosti v obci.
Čl. 8
Od poplatku z reklamního zařízení jsou osvobozeni
provozovatelé reklamy sledující charitativní a jiné humanitární
cíle. Poplatek z reklamy neplatí ze zákona podnikatelé za umístění
označení předmětu činnosti na svých provozovnách a za umístění
vlastních reklamních zařízení uvnitř své provozovny. Poplatek
z reklamních zařízení se neplatí za umístění reklamních zařízení
politických a volebních stran po dobu volební kampaně. Dále za
reklamní zařízení sledující charitativní a jiné humanitární cíle,
případně z dalších osvobození podle místních podmínek.
Čl. 9
Sazba poplatku činí:
Sazba poplatku činí 3 % ceny za provádění reklamy, pokud je
reklama prováděna bez úplaty nebo nelze-li prokázat její cenu, je
základem pro stanovení poplatku cena v místě obvyklá. Poplatek je
splatný ročně do 30. září kalendářního roku.
Oddíl V.
Poplatek ze vstupného
Čl. 10
Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní,
sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Z akcí,
jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné
účely, se poplatek neplatí.
Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které
akci pořádají.
Sazba poplatku ze vstupného činí 10 % z úhrnné částky
vybraného vstupného. Obec může po dohodě s poplatníkem poplatek
stanovit také roční paušální částkou. Poplatek je splatný do 15
dnů ode dne uspořádaní akce.
Oddíl VI.
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních
a vzdělávacích zařízeních
Čl. 11
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích
zařízeních platí právnické osoby, které zařízení vlastní nebo
které k němu mají právo hospodaření a fyzické osoby, které
podnikají podle zvláštních předpisů /zákon č. 105/1990 Sb.,
o soukromém podnikání občanů/.
Čl. 12
Sazba poplatku z ubytovací kapacity v rekreačních
a vzdělávacích zařízeních činí Kč 2,- za každé lůžko a den bez
ohledu na jeho využití. Poplatek se stanoví vynásobením počtu
lůžek v objektu podle stavu k l. lednu každého roku sazbou
poplatku /Kč 2,-/ a počtem dnů v roce. Do celkového počtu lůžek se
nezahrnují lůžka, určená k ubytování pracovníků zajišťujících
provoz objektu.
Čl. 13
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích
zařízeních je splatný jednorázově, a to do 31. července každého
roku. Poplatník je povinen zaplatit poplatek bez vyměření.
Oddíl VII.
Poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků
Čl. 14
Poplatek z prodeje alkoholických nápojů /alkoholické nápoje
ve smyslu zákona o místních poplatcích jsou lihoviny, destiláty,
víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než O,75 objemového
procenta alkoholu/ a tabákových výrobků platí fyzické a právnické
osoby provozující restaurační, kavárenské, ubytovací nebo jiné
pohostinské služby, ve kterých se prodávají alkoholické nápoje
a tabákové výrobky.
Čl. 15
Sazba poplatku činí 5 % z prodejní ceny alkoholických nápojů
a tabákových výrobků. Poplatek z prodeje alkoholických nápojů
a tabákových výrobků je splatný bez vyměření čtvrtletně,
nejpozději do 15. následujícího měsíce po uplynutí kalendářního
čtvrtletí. Poplatník je povinen vést denní realizaci tržeb za tyto
výrobky.
Oddíl VIII.
Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem
do vybraných míst
Poplatek se vybírá za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem
v obci i osadách na všech místech, kde je jinak vjezd zakázán
dopravní značkou. "Vybraným místem" je kupříkladu kat. p. č.
1569/1 ozn. "lesopark" - obecní les.
Čl. 16
Poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných
míst platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno
povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek
neplatí fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo vlastnící
nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, manželé těchto
osob a jejich děti. Dále osoby, které ve vybraném místě užívají
nemovitost k hospodářské činnosti obce nebo osoby, které jsou
držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci.
Čl. 17
Sazba poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do
vybraných míst činí Kč 20,-/den.
Oddíl IX.
Ustanovení společná a závěrečná
Čl. 18
Nebudou-li poplatky zaplaceny /odvedeny/ včas nebo ve správné
výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem a může zvýšit včas
nezaplacené /neodvedené/ poplatky až o 50 %. Vyměřené poplatky se
zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
Čl. 19
Porušení povinností stanovených touto vyhláškou lze
postihnout jako přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích.
Čl. 20
Správu poplatků uvedených v této vyhlášce vykonává obec Tehov
a při řízení ve věcech daní a poplatků se postupuje podle zákona
č. 337/1992 Sb. Obec může ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti
v jednotlivých případech poplatky snížit nebo prominout.
Čl. 21
Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od
konce kalendářního roku, ve kterém se obec dověděla o skutečnosti,
která je předmětem poplatků. Od konce kalendářního roku, ve kterém
se poplatník od obce dověděl o úkonu provedeném k vyměření nebo
vymáhání poplatků, běží nová tříletá lhůta.
Čl. 22
Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat, uplyne-li od konce
kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem
poplatku, 10 let.
Čl. 23
Úplným zněním vyhlášky se neruší původní vyhláška schválená
5. 3. 1991, zůstává v platnosti ve znění změn a doplňků /viz čl.
l-24 úplného znění vyhlášky schválené dne 26. ledna 1993./.
Čl. 24
Zrušují se ostatní vyhlášky o místních poplatcích vydané po
20. 3. 1991.
Čl. 25
Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyvěšení, tj. 11.
2. 1993.
Okresní úřad v Benešově rozhodnutím ze dne 20. září 1994, č.
j. KP/199/1994, pozastavil podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990
Sb., ve znění pozdějších předpisů, výkon uvedené vyhlášky.
Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 3 zákona č.
182/1993 Sb. přednosta Okresního úřadu v Benešově konstatuje, že
napadená vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce ve
smyslu § 14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve
znění pozdějších předpisů, přičemž namítá rozpor čl. 3 citované
vyhlášky se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů. Uvedený rozpor spatřuje navrhovatel ve
skutečnosti, že mezi veřejná prostranství vyhláška řadí rovněž
lesopark, u něhož neexistuje bližší specifikace. Podle zjištění
Okresního úřadu v Benešově však ve vyhlášce zmiňovaný lesopark
zahrnuje lesní pozemky, které podle názoru navrhovatele nelze
považovat za veřejná prostranství. V návrhu se dále poukazuje na
rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, rovněž u dalších ustanovení, obsahujících
pojem veřejná prostranství (navrhovatel uvádí oddíly I., IV., VI.,
VII.), přičemž v petitu navrhuje zrušit celou vyhlášku.
V písemném vyjádření ze dne 1. prosince 1994, podaném podle
§ 69 zákona č. 182/1993 Sb., starosta obce Tehov k návrhu
přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné
vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním
zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně
závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993, setrvává na
stanovisku, podle kterého napadená vyhláška není v rozporu se
zákonem o místních poplatcích. Argumentace, obsažená v uvedeném
stanovisku, představuje rekapitulaci sporu obce Tehov a Okresního
úřadu v Benešově o kvalifikaci pozemku č. par. 1569/56
v katastrálním území Tehov.
V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České
republiky podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. povinen také
zkoumat, zdali byl napadený právní předpis vydán ústavně
předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud České
republiky vyžádal od Obecního zastupitelstva v Tehově zaslání
dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj.
zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné
kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve
smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších
předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny zápisy ze zasedání
Obecního zastupitelstva v Tehově, konaných dne 5. března 1991
a dne 26. ledna 1993, osvědčujícími zákonem vyžadované kvorum
i většinu, jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky.
Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní
soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od
ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další
objasnění věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citované ustanovení
lze vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud České
republiky si vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zdali souhlasí
s upuštěním od ústního jednání. Svým podáním ze dne 15. března
1995 starosta obce Tehov a podáním ze dne 10. listopadu 1994
přednosta Okresního úřadu v Benešově vyjádřili s návrhem Ústavního
soudu České republiky souhlas.
Podle § 56 zákona č. 182/1993 Sb. se nález Ústavního soudu
České republiky vyhlašuje vždy veřejně, a to i v případech, kdy se
na základě § 44 odst. 2 cit. zákona upustilo od ústního jednání.
Ústavní soud stanovil veřejné vyhlášení přijatého nálezu na den
25. duben 1995.
II.
II/a
Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů
a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního
předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu
podle hledisek, obsažených v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb., k nimž u obecně závazné vyhlášky obce patří
kompetence (zákonné zmocnění), soulad s právními předpisy vyššího
stupně právní síly a dodržení právní úpravy normotvorného procesu.
K platnosti napadené vyhlášky Ústavní soud České republiky
provedl již výše uvedená zjištění.
II/b
Podle ustanovení § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, při přijetí obecně
závazné vyhlášky o místních poplatcích, upravující rovněž poplatek
za užívání veřejného prostranství, je obecní zastupitelstvo
povinno rovněž určit místa, která jsou v obci veřejným
prostranstvím. Obec je přitom vázána legální definicí pojmu
veřejného prostranství, obsaženou v § 4 odst. 2 zákona č.
565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních
poplatcích, řadí k veřejným prostranstvím rovněž "lesopark".
Uvedený pojem ve vyhlášce není blíže definován ani určen označením
parcel, které jsou za lesopark považovány.
Z návrhu přednosty Okresního úřadu v Benešově, jakož
i z vyjádření starosty obce Tehov k němu, vyplývá, že se
lesoparkem podle čl. 3 citované vyhlášky rozumí par. č. 1569/56
kat. ú. Tehov. Podle výpisu z pozemkového katastru Katastrálního
úřadu v Benešově ze dne 19. listopadu 1993 je uvedený pozemek
charakterizován jako les. Okresním úřadem v Benešově bylo kromě
toho předloženo rozhodnutí Ministerstva lesního hospodářství
a dřevozpracujícího průmyslu České republiky ze dne 27. dubna
1990, č. j. 826/OLH/90/274, kterým byla stanovena právní povaha
pozemku, nacházejícího se na par. č. 1569/56 kat. ú. Tehov. Podle
§ 6 zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě
lesního hospodářství, byl uvedený pozemek vyhlášen za les
zvláštního určení, a to za les v okolí zařízení léčebny
preventivní péče (§ 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., § 1 odst.
2 písm. b) vyhlášky č. 13/1977 Sb.).
Posuzování právní povahy předmětného pozemku se stalo rovněž
součástí rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. března
1994, č. j. 20 Ca 5/93-42, o zrušení rozhodnutí Okresního úřadu
v Benešově ze dne 16. července 1993, č. j. Fin 754/93, kterým bylo
změněno rozhodnutí obce Tehov, platební výměr č. 4/1993, ze dne
27. května 1993. Po provedených zjištěních Krajský soud v Praze
k uvedené otázce konstatoval, že pozemek č. par. 1569/56 v kat. ú.
Tehov je les, a to podle charakteristiky druhu pozemku, vedeného
ve všech právně závazných dokumentech. Současně dospěl k závěru,
podle kterého z demonstrativního výčtu míst, považovaných za
veřejná prostranství (§ 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích),
je zřejmé, že veřejným prostranstvím není les u obce.
Okresním úřadem v Benešově bylo kromě toho Ústavnímu soudu
České republiky předloženo stanovisko Ministerstva životního
prostředí České republiky ze dne 1. září 1994, č. j.
1922/80319/94, ve kterém je vyjádřen odmítavý názor k možnosti
zařazení lesů zvláštního určení mezi veřejná prostranství ve
smyslu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů. Ve stanovisku se k uvedenému závěru dochází
na základě interpretace ustanovení § 4 odst. 2 zákona o místních
poplatcích, jenž definuje veřejná prostranství vyjmenováním
příkladů, které ani vzdáleně nepřipomínají charakter předmětného
pozemku, tj. les, neboť všechny jsou plochami ostatními podle
zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí.
II/c
Demonstrativní výčet případů, který je definován v § 4 odst.
2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, obsahuje i pojmy "parky a veřejná zeleň".
Obsah těchto pojmů je vymezen v příloze vyhlášky č. 126/1993 Sb.,
která "zeleň v zástavbě" (jíž se rozumí okrasná zahrada, uliční
a sídlištní zeleň) i "ostatní veřejnou zeleň" (jíž se rozumí parky
a jiné plochy funkční a rekreační zeleně) začleňuje do rámce
širšího pojmu "ostatní plochy" (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č.
344/1992 Sb.).
V napadené vyhlášce obsažený pojem "lesopark" je pojmem,
jehož obsah není vymezen právním řádem; uvedený pojem není obsažen
ani v zákoně č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění pozdějších
předpisů, ani v zákoně č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích
a státní správě lesního hospodářství, ani v zákoně č. 344/1992
Sb., o katastru nemovitostí, resp. ve vyhlášce č. 126/1993 Sb.,
a konečně ani v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny.
Pojem "lesopark" umožňuje tudíž dvě interpretace.
První je chápaní tohoto pojmu ve významu parku nebo jiné
plochy funkční a rekreační zeleně, a tedy ve významu ostatní
plochy (nikoli ve významu lesního pozemku). Podle této
interpretace není možno pozemek, v katastru nemovitostí označený
jako pozemek lesní, subsumovat pod veřejné prostranství
- lesopark. Z tohoto důvodu je nutno tuto interpretaci vyloučit.
Druhou interpretací ve vyhlášce obce Tehov obsaženého pojmu
"lesopark" je "účelový les", a to podle přílohy vyhlášky č.
126/1993 Sb., jehož druhem je rovněž "les zvláštního určení" podle
§ 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
přičemž z hlediska § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích by se
jednalo o další prostor, přístupný každému bez omezení
a nacházející se v katastru obce.
Ani tato interpretace však není akceptovatelná. Důvodem je
skutečnost, že podle zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích
a státní správě lesního hospodářství, ve spojitosti s § 20 odst.
1 a přílohami zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě
jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím
souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, státní správa lesního
hospodářství nespadá do samostatné ani do přenesené působnosti
obce, nýbrž spadá do působnosti orgánů státní správy, a její režim
je upraven zmíněným zákonem č. 96/1977 Sb. Obdobně jako v případě
nálezu Ústavního soudu České republiky o zrušení čl. III obecně
závazné vyhlášky obce Vráž, o místním poplatku za užívání
veřejného prostranství, sp. zn. Pl. ÚS 19/94, nutno konstatovat,
že interpretace pojmu veřejného prostranství, obsaženého v § 4
odst. 2 zákona o místních poplatcích, musí respektovat rozsah
samostatné, resp. přenesené působnosti obce. Napadené ustanovení
čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích,
je tudíž v rozporu s § 13 a 14 a s § 21 zákona č. 367/1990 Sb.,
o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. a), b) Ústavy České republiky
rozhoduje Ústavní soud o zrušení nejenom zákonů a dalších právních
předpisů, nýbrž i jejich jednotlivých ustanovení. Ustanovením
přitom nutno rozumět jakoukoli část textu právního předpisu
s normativním obsahem. Je jím tedy výraz, obsahující jakékoli
jazykové prostředky, jehož smyslem je vyjádření právní normy nebo
některého z komponentů její skutkové podstaty (např. okruhu
subjektů nebo situací), resp. právního následku (tj. právní
povinnosti nebo sankce). V daném případě výraz "lesopark"
vyjadřuje rozsah skutkové podstaty právní normy, označuje totiž
jeden z možných designátů pojmu "veřejné prostranství", s jehož
užitím spojuje posuzovaná vyhláška vznik právní povinnosti
(zaplatit místní poplatek).
Návrh na zrušení dalších částí uvedené vyhlášky (oddílů I.,
IV., VI., VII.) byl zamítnut, protože v nich obsažený pojem
veřejného prostranství se zrušujícím výrokem, týkajícím se čl. 3,
dostává do souladu se zákonem č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
V petitu svého návrhu navrhovatel požadoval zrušení vyhlášky
celé. Jelikož nezdůvodnil protiústavnost, resp. protizákonnost
jejích jednotlivých ustanovení, a protože v řízení nebyla
prokázána žádná souvislost mezi ustanovením, které bylo zrušeno
a ostatními ustanoveními napadené vyhlášky, byl návrh ve zbývající
části zamítnut.
P o u č e n í :
Proti rozhodnutí Ústavního soudu České
republiky se nelze odvolat.
V Brně 11. dubna 1995
|
|