Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Radovana Suchánka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Jiřího Zemánka a Daniely Zemanové, o návrhu stěžovatele D. H., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, na zrušení rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 28. února 2023 o prominutí trestu podle čl. 62 písm. g) ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, za účasti prezidenta republiky, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Návrhem označeným jako ústavní stížnost se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana ze dne 28. 2. 2023 o prominutí trestu obchodní společnosti X (dále jen "společnost X"), s tvrzením, že je v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 a čl. 9 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 1, čl. 2 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z návrhu a jeho přílohy se podává, že prezident republiky napadeným rozhodnutím podle čl. 62 písm. g) Ústavy prominul společnosti X zbytek trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejné soutěži, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 5. 2021 č. j. 26 T 35/2020-6020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022 č. j. 11 To 338/2021-6229, za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k porušení jeho základních ústavně zaručených práv a svobod:
- zejména práva na rovnost před zákonem, které konkrétně v tomto případě nutno chápat tak, že (a) musí být respektován příslušný, ve Sbírce zákonů publikovaný postup [rozhodnutí č. 378/2013 Sb. (pozn.: v celém návrhu opakovaně nesprávně označovaném jako rozhodnutí "č. 388/2013 Sb.")], pro podání žádosti o milost a vedení řízení o ní, včetně způsobu vyřízení; (b) bude respektován princip milosti jako aktu milosrdenství udělovanému v podstatě z humanitárních důvodů, resp. ve smyslu rozhodnutí č. 378/2013 Sb. z důvodů zdravotních,
- práva na to, aby byla státní moc uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, což znamená, že prezident republiky nebude překračovat meze své (výkonné) moci a nebude si přisvojovat část moci soudní posuzováním adekvátnosti trestním soudem uloženého trestu vzhledem k zjištěným okolnostem a následně nahrazováním soudního rozhodování o trestu rozhodnutím vlastním,
- práva na to, aby byly zachovány a jakýmikoli zásahy orgánů státu nebyly porušeny základní náležitosti demokratického právního státu v České republice; napadené rozhodnutí je natolik excesivní a extrémní, že dovoluje stěžovateli dovozovat porušení čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy a formulovat tomu odpovídající jeho základní právo na zachování demokratického právního státu, kterému musí být poskytnuta plná ochrana,
- důvěry v právo, která plyne z principu právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy a která v tomto konkrétním případě znamená, že stěžovatel nesmí být vydaným rozhodnutím prezidenta republiky o udělení milosti uvržen do nejistoty o tom, na základě jakých kritérií a z jakých důvodů (případně za jakým účelem) je milost udělena, resp. uvržen do jistoty o tom, že právo vydat rozhodnutí o milosti bylo v tomto případě prezidentem republiky zneužito.
4. Podle stěžovatele porušil prezident republiky ústavní pořádek udělením milosti, aniž by došlo k dodržení předepsaného zákonného postupu podle § 366 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a postup prezidenta republiky je překročením mezí vlastní pravomoci, když prezident republiky přenesl část své výsostné pravomoci na jiný orgán moci výkonné (Ministerstvo spravedlnosti) a tím je ve výkonu této své pravomoci omezen.
III.
Posouzení návrhu
5. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v roce 2022 podal obsahově i argumentačně shodný návrh (viz zejména III. až V. část doplnění návrhu ze dne 12. 7. 2022 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 16/22 a II., III. a V. část posuzovaného návrhu), který byl usnesením ze dne 18. 7. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 16/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na www.http://nalus.usoud.cz) odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (srov. bod 14. odůvodnění tohoto usnesení, v němž Ústavní soud zdůraznil, že jeho pravomoci, taxativně vypočtené v čl. 87 Ústavy, neobsahují možnost projednat podání napadající postup při udělování milosti a z ústavního pořádku nelze nárok na určitou formu vyřízení žádosti o milost dovodit). Toto usnesení se vypořádalo se stěžovatelovou argumentací, tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
6. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal stěžovatelův návrh z hlediska působnosti dané mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83), a protože z důvodů uvedených v bodě 14. odůvodnění usnesení sp. zn. Pl. ÚS 16/22 zjistil, že k projednání podání napadajícího postup při udělování milosti není příslušný, návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl. O návrhu rozhodl Ústavní soud v plénu podle čl. 1 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2023
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
|